User Tools

Site Tools


celkovy_prehled_udalosti

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Both sides previous revisionPrevious revision
Next revision
Previous revision
celkovy_prehled_udalosti [2018/05/10 21:24] – [Zhroucení balkánské fronty (září - říjen 1918)] signumbelli1914celkovy_prehled_udalosti [2022/09/15 21:53] (current) – [Třetí bitva na Soči (18.10.-3.11.1915)] signumbelli1914
Line 76: Line 76:
 Zatímco vrchní velitel na Balkáně Potiorek plánoval, že po posílení svých jednotek po Novém roce obnoví ofenzivní operace, rakouskému vrchnímu velení došla s jeho neúspěšnou snahou trpělivost -- Potiorka odvolalo. Na konci roku 1914 disponovalo Rakousko-Uhersko na srbské frontě jen zhruba 100 000 muži, kteří byli organizováni už jen do jedné (5.) armády. Během ledna se však -- díky pochodovým formacím ze zázemí i díky dodatečně se navrátivším opozdilcům -- podařilo jejich počet zdvojnásobit, a to i přes to, že zároveň byly dva armádní sbory (VIII. a ???) odeslány do Karpat; další divize je následovaly. Zatímco vrchní velitel na Balkáně Potiorek plánoval, že po posílení svých jednotek po Novém roce obnoví ofenzivní operace, rakouskému vrchnímu velení došla s jeho neúspěšnou snahou trpělivost -- Potiorka odvolalo. Na konci roku 1914 disponovalo Rakousko-Uhersko na srbské frontě jen zhruba 100 000 muži, kteří byli organizováni už jen do jedné (5.) armády. Během ledna se však -- díky pochodovým formacím ze zázemí i díky dodatečně se navrátivším opozdilcům -- podařilo jejich počet zdvojnásobit, a to i přes to, že zároveň byly dva armádní sbory (VIII. a ???) odeslány do Karpat; další divize je následovaly.
  
-Srbská armáda byla totiž po několika měsících bojů stejně rozbitá jako rakouská, a navíc v jejích řadách (a v zemi) vypukly epidemie, které ji dále decimovaly. I přes nátlak svých spojenců -- především Ruska -- tak zůstává po celé dlouhé měsíce neaktivní. Rakouské velení plánuje ofenzivu, která nicméně počítá se zapojením mohutných bulharských i tureckých sil; účast Turecka však po vylodění dohodových jednotek na Gallipoli nepřichází v úvahu a Bulharsko vzhledem k pro Rusko příznivému vývoji na východní frontě zatím nehodlá vstoupit do války na straně jeho nepřátel. V květnu navíc Rakousku.Uhersku vyhlašuje válku Itálie a další dva armádní sbory (i s velitelstvím 5. armády) odcházejí na nové bojiště; na Balkáně zůstává jen armádní skupina určená hájení území monarchie před srbským vpádem. I z té jsou další jednotky postupně odesílány na italské bojiště a v létě 1915 nejsou na srbské frontě prakticky žádné mobilní jednotky; rakouské síly zde tvoří jednotky domobrany a posádky pevností. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet001.jpg|příloha 1]])+Srbská armáda byla totiž po několika měsících bojů stejně rozbitá jako rakouská, a navíc v jejích řadách (a v zemi) vypukly epidemie, které ji dále decimovaly. I přes nátlak svých spojenců -- především Ruska -- tak zůstává po celé dlouhé měsíce neaktivní. Rakouské velení plánuje ofenzivu, která nicméně počítá se zapojením mohutných bulharských i tureckých sil; účast Turecka však po vylodění dohodových jednotek na Gallipoli nepřichází v úvahu a Bulharsko vzhledem k pro Rusko příznivému vývoji na východní frontě zatím nehodlá vstoupit do války na straně jeho nepřátel. V květnu navíc Rakousku.Uhersku vyhlašuje válku Itálie a další dva armádní sbory (i s velitelstvím 5. armády) odcházejí na nové bojiště; na Balkáně zůstává jen armádní skupina (dvě divize?určená hájení území monarchie před srbským vpádem. I z té jsou další jednotky postupně odesílány na italské bojiště a v létě 1915 nejsou na srbské frontě prakticky žádné mobilní jednotky; rakouské síly zde tvoří jednotky domobrany a posádky pevností. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet001.jpg|příloha 1]])
  
-Situace se mění až s letní ofenzivou Centrálních mocností na východní frontě, která přinesla zásadní porážku Ruska; Bulharsko se konečně odhodlává vystoupit proti Srbsku a německé vrchní velení se rozhoduje využít své síly uvolněné po skončení bojů na východní frontě k tomu, aby otevřelo pozemní cestu do Turecka (čímž bude zároveň uzavřena možná cesta Dohody do Ruska, které -- i přes velkou porážku stále nezlomeno -- potřebuje materiální pomoc od svých spojenců). Na konci léta 1915 se proto proti Srbsku začínají soustředit z několika stran početné armády nepřátel. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet010.jpg|příloha 10]])+Situace se mění až s letní ofenzivou Centrálních mocností na východní frontě, která přinesla zásadní porážku Ruska; Bulharsko se konečně odhodlává vystoupit proti Srbsku a německé vrchní velení se rozhoduje využít své síly uvolněné po skončení bojů na východní frontě k tomu, aby konečně otevřelo pozemní cestu do Turecka (čímž bude zároveň uzavřena možná cesta Dohody do Ruska, které -- i přes velkou porážku stále nezlomeno -- potřebuje materiální pomoc od svých spojenců). Na konci léta 1915 se proto proti Srbsku začínají soustředit z několika stran početné armády nepřátel. (OULK3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet010.jpg|příloha 10]])
  
 ==== Porážka Srbska (září-listopad 1915) ==== ==== Porážka Srbska (září-listopad 1915) ====
Line 186: Line 186:
  
 ==== Zhroucení balkánské fronty (září - říjen 1918) ==== ==== Zhroucení balkánské fronty (září - říjen 1918) ====
 +
 +=== Průlom bulharské fronty a vyřazení země z války (září 1918) ====
  
 K rozhodujícím událostem však došlo na makedonské části balkánské fronty. 15.9. zde Orientální armáda zahájila útok, na jehož hlavním směru prorazily prvního dne francouzské divize bulharské pozice u Dobro Polje a následně útok dále rozvíjely srbské armády. Během tří dnů byly obsazeny všechny tři linie bulharské obrany a průlom soluňské fronty se začal rozšiřovat. Bulharská armáda i společnost, materiálně i mentálně válkou již značně unavena, není schopna náporu čelit. Do konce září srbské oddíly obsazují Skopje a soluňskou frontu rozdělují vedví -- průlom fronty tím nabývá strategických rozměrů. (OULK7 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol7/FullSize/Leaflet026.jpg|příloha 26]]) K rozhodujícím událostem však došlo na makedonské části balkánské fronty. 15.9. zde Orientální armáda zahájila útok, na jehož hlavním směru prorazily prvního dne francouzské divize bulharské pozice u Dobro Polje a následně útok dále rozvíjely srbské armády. Během tří dnů byly obsazeny všechny tři linie bulharské obrany a průlom soluňské fronty se začal rozšiřovat. Bulharská armáda i společnost, materiálně i mentálně válkou již značně unavena, není schopna náporu čelit. Do konce září srbské oddíly obsazují Skopje a soluňskou frontu rozdělují vedví -- průlom fronty tím nabývá strategických rozměrů. (OULK7 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol7/FullSize/Leaflet026.jpg|příloha 26]])
  
-Bulharsko se navíc rozhoduje vystoupit z války a žádá o separátní mír; bez ohledu na snahu Německa a Rakouska-Uherska ho od toho odradit je mír 30.9. uzavřen a Centrální mocnosti stojí před obrovským problémem: musejí obnovit balkánskou frontu vlastními silami. Do oblasti jsou narychlo posílány divize z Ukrajiny, z Rumunska a z Itálie, ale jejich transport nelze zvládnout rychleji než v řádu týdnů. Srbské armády mezitím postupují do Srbska -- údolím Moravice se tlačí na Niš. Jejich postup zdržuje rakouská 9. divize a několik německých jednotek, jsou však zoufale přečísleny a nezbývá jim než neustále ustupovat; Niš vyklízejí 10.10.+Bulharsko se navíc rozhoduje vystoupit z války a žádá o separátní mír; bez ohledu na snahu Německa a Rakouska-Uherska ho od toho odradit je mír 30.9. uzavřen a Centrální mocnosti stojí před obrovským problémem: musejí obnovit balkánskou frontu vlastními silami -- přičemž německá 11armáda přichází o bulharské jednotky (tedy o většinu svého stavu) a nyní disponuje jen jednou německou divizí a rozptýlenými specializovanými jednotkami, které byly přiděleny k bulharským oddílům. 
 + 
 +=== Vyklizení Srbska (říjen 1918) === 
 + 
 +Do Srbka jsou narychlo posílány divize z Ukrajiny, z Rumunska a z Itálie, ale jejich transport nelze zvládnout rychleji než v řádu týdnů. Srbské armády mezitím postupují do Srbska -- údolím Moravice se tlačí na Niš. Jejich postup zdržuje rakouská 9. divize a několik německých jednotek, jsou však zoufale přečísleny a nezbývá jim než neustále ustupovat; Niš vyklízejí 10.10.
  
-Je vytvořena nová skupina armád Kövess, které jsou podřízeny všechny jednotky na jihovýchodním válčišti. Ta má za úkol ustavit novou obrannou frontu na linii Niš--Mitrovica--Ipek--Skutari; průlom ke Skopje si vyžaduje stažení armádní skupiny Albánie do hor na severu Albánie, tedy de facto vyklizení země, které začíná 1.10.+Je vytvořena nová skupina armád Kövess, které jsou podřízeny všechny jednotky na jihovýchodním válčišti. Ta má za úkol ustavit novou obrannou frontu na linii Niš--Mitrovica--Ipek--Skutari; průlom ke Skopje si vyžaduje stažení armádní skupiny Albánie do hor na severu Albánie, tedy de facto vyklizení země, které začíná 1.10. Velice rychle se ukazuje, že vytyčenou linii není možno udržet a ústup v Srbsku i v Albánii (resp. Černé Hoře) musí pokračuje dál, přičemž se předpokládá stažení vojsk až na předválečné hranice za Dunaj a Sávu, na Drinu a na bosenskou hranici a k Boce Kotorské na Jadranském pobřeží. Německá 11. armáda je nyní tvořena dvěma německými a dvěma rakouskými divizemi (9 ITD a 30 ITD), z nichž jedna (9 ITD) je však po ústupových bojích de facto zlikvidována a není schopna nasazení, zatímco druhá teprve na frontu po částech přijíždí. (OULK7 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol7/FullSize/Leaflet029.jpg|příloha 29]])
  
-Velice rychle se ukazuje, že vytyčenou linii není možno udržet a ústup v Srbsku i v Albánii (resp. Černé Hoře) musí pokračuje dál, přičemž se předpokládá stažení vojsk až na předválečné hranice za Dunaj a Sávu, na Drinu a na bosenskou hranici a k Boce Kotorské na Jadranském pobřeží. Tento plán má jistou naději na úspěch, neboť z obrovských sil, kterými Dohoda na Balkáně disponuje, do Srbska postupují jen srbské armády. Anglické jednotky v Soluni jsou určeny k postupu na Konstantinopol, řecké jednotky svou zemi opouštět nehodlají, Italové se soustředí na vlastní cíle na dalmatském pobřeží (což představuje pro Rakousko-Uhersko značné nebezpečí, ale zatím ne akutní) a francouzské jednotky v Soluni, které by připadal k podpoře srbských armád v úvahu, stojí před velkými logistickými obtížemi a jejich postup do Makedonie a Srbska si vyžádá několikaměsíční přípravy.+Tento obranný plán má jistou naději na úspěch, neboť z obrovských sil, kterými Dohoda na Balkáně disponuje, do Srbska postupují jen srbské armády. Anglické jednotky v Soluni jsou určeny k postupu na Konstantinopol, řecké jednotky svou zemi opouštět nehodlají, Italové se soustředí na vlastní cíle na dalmatském pobřeží (což představuje pro Rakousko-Uhersko značné nebezpečí, ale zatím ne akutní) a francouzské jednotky v Soluni, které by připadaly k podpoře srbských armád v úvahu, stojí před velkými logistickými obtížemi a jejich postup do Makedonie a Srbska si vyžádá několikaměsíční přípravy. Na druhou stranu Dohoda si v mírové smlouvě s Bulharskem vymínila umožnění vstupu svých jednotek na jeho území a hrozí tedy osvobození Rumunska, které by znamenalo značné prodloužení nové balkánské fronty, srbské armády se už pohybují na svém území a dostává se jim vydatné podpory místního obyvatelstva, rakouské jednotky jsou vyčerpané a demoralizované, německých jednotek je k dispozici zatím velmi málo, a Turecko se začíná hroutit, a tak je další vývoj na Balkáně značně nejistý.
  
-(OULK7 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol7/FullSize/Leaflet029.jpg|příloha 29]])+Ve druhé polovině října pokračuje ústup německé 11. armády (včetně rakouské 30 ITD) ze Srbska. Ačkoliv se ke konci měsíce mění z plánovaného vyklízení země v rychlý ústup pod tlakem nepřítele, podařilo se vybudovat dostatek přechodů přes Sávu a Dunaj a stihnout vyvézt všechny zásoby; jednotky německé 11. armády zemi do 2.11. kompletně opustily a všechny mosty jsou strženy. (OULK7 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol7/FullSize/Leaflet036.jpg|příloha 36]])
  
-(OULK7 [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol7/FullSize/Leaflet036.jpg|íloha 36]])+Teprve poté se celá armádní skupina Kövess pod vlivem vývoje uvnitř Rakouska-Uherska, vyhlášení nezávislosti Maďarska a uzavření íměří s Dohodou během několika málo dní kompletně rozpadá.
 ===== Východní/ruská/severní fronta (1914-1917/8) ===== ===== Východní/ruská/severní fronta (1914-1917/8) =====
 Jakmile bylo jasné, že Rusko se války zúčastní také, stala se pro Rakousko-Uhersko jednoznačně primárním bojiště právě východní fronta, kde byla také nasazena většina rakouské armády. Všeobecným záměrem rakouského vrchního velení bylo co nejdříve zaútočit s co největšími silami z prostoru mezi Vislou a Bugem směrem na severovýchod dříve, než Rusové dokončí soustředění a rozvinutí svých armád (předpokládalo se, že ruská mobilizace zabere výrazně delší dobu, než rakouská). Ve spolupráci s německými silami, které vyrazivše z Východního Pruska budou tvořit druhou část kleští, mělo být dosaženo dvou cílů: Jakmile bylo jasné, že Rusko se války zúčastní také, stala se pro Rakousko-Uhersko jednoznačně primárním bojiště právě východní fronta, kde byla také nasazena většina rakouské armády. Všeobecným záměrem rakouského vrchního velení bylo co nejdříve zaútočit s co největšími silami z prostoru mezi Vislou a Bugem směrem na severovýchod dříve, než Rusové dokončí soustředění a rozvinutí svých armád (předpokládalo se, že ruská mobilizace zabere výrazně delší dobu, než rakouská). Ve spolupráci s německými silami, které vyrazivše z Východního Pruska budou tvořit druhou část kleští, mělo být dosaženo dvou cílů:
Line 229: Line 235:
 Celkový přehled operací na východní frontě do 20. září 1914((Z atlasu [[http://www.westpoint.edu/history/SitePages/WWI.aspx|Department of History, U. S. Military Academy, West Point]])) Celkový přehled operací na východní frontě do 20. září 1914((Z atlasu [[http://www.westpoint.edu/history/SitePages/WWI.aspx|Department of History, U. S. Military Academy, West Point]]))
 \\ \\
-{{http://velka.valka.cz/galerie/_data/i/upload/2013/11/11/20131111184400-63349f01-me.jpg?200x50}}+{{http://velkavalka.info/galerie/_data/i/upload/2013/11/11/20131111184400-63349f01-me.jpg?200x50}}
 \\ \\
-[[http://velka.valka.cz/galerie/picture.php?/51/category/21]]+[[http://velkavalka.info/galerie/picture.php?/51/category/21]]
 \\ \\
 Přehledná mapa operací v Haliči((Z knihy [[prameny1|Zajončkovskij A. M.: Mirovaja vojna 1914-1918 gg.]])) Přehledná mapa operací v Haliči((Z knihy [[prameny1|Zajončkovskij A. M.: Mirovaja vojna 1914-1918 gg.]]))
Line 290: Line 296:
 Bitva u Varšavy Bitva u Varšavy
 \\ \\
-[[http://velka.valka.cz/galerie/picture.php?/62/category/18]]+[[http://velkavalka.info/galerie/picture.php?/62/category/18]]
  
 Mezitím pokračovaly tuhé boje i na zbytku rakouské východní fronty. Rakouské 4. armádě na Sanu se nepodařilo přejít do protiútoku a překročit řeku a namísto toho uvízla v bojích o ruská předmostí na západním břehu, která se Rusové neustále pokoušeli rozšiřovat a vyrážet z nich do útoku. Rakouská 3. armáda byla po pokusu o rozhodující frontální útok proti Rusy drženým výšinám jihovýchodně od Přemyšlu 26. října, který skončil neúspěchem, nucena taktéž definitivně přejít do defensivy. Aktivní ofensivní operace tak na konci října vedla pouze 2. armáda v Karpatech, které se podařilo 28. října zastavit ruskou protiofensivu a obnovit obchvatný postup proti ruskému levému křídlu u Starého Samboru. I tentokrát však byla před dosažením cíle do 2. listopadu zastavena, aniž by do Starého Samboru vkročila. Energickým postupem svých slabých a narychlo shromážděných jednotek v Lesních Karpatech ji podporovala armádní skupina Pfanzer-Baltin, neměla však dostatek sil, aby výrazněji ovlivnila dění na hlavním bojišti. Mezitím pokračovaly tuhé boje i na zbytku rakouské východní fronty. Rakouské 4. armádě na Sanu se nepodařilo přejít do protiútoku a překročit řeku a namísto toho uvízla v bojích o ruská předmostí na západním břehu, která se Rusové neustále pokoušeli rozšiřovat a vyrážet z nich do útoku. Rakouská 3. armáda byla po pokusu o rozhodující frontální útok proti Rusy drženým výšinám jihovýchodně od Přemyšlu 26. října, který skončil neúspěchem, nucena taktéž definitivně přejít do defensivy. Aktivní ofensivní operace tak na konci října vedla pouze 2. armáda v Karpatech, které se podařilo 28. října zastavit ruskou protiofensivu a obnovit obchvatný postup proti ruskému levému křídlu u Starého Samboru. I tentokrát však byla před dosažením cíle do 2. listopadu zastavena, aniž by do Starého Samboru vkročila. Energickým postupem svých slabých a narychlo shromážděných jednotek v Lesních Karpatech ji podporovala armádní skupina Pfanzer-Baltin, neměla však dostatek sil, aby výrazněji ovlivnila dění na hlavním bojišti.
Line 317: Line 323:
 Jelikož německá 9. armáda ve stejné době svým úspěšným postupem od Toruně k Lodži donutila ruské 2. a 5. armádu opustit původní směr postupu přímo na západ a stočit se na severozápad či dokonce severovýchod, čímž vznikla mezera mezi nimi a jižními ruskými 4. a 9. armádou, otevírala se na severním křídle ruské 9. armády možnost bočního útoku pro jednotky rakouské 2. armády, které byly postupně vykládány z vlaků mezi Czenstochowou a Wieluńem. Její postup do boku ruské 4. armády byl zahájen 21. listopadu, ještě dříve, než byly všechny její jednotky na místě. Během týdenních bojů se ani jí však nepodařilo dosáhnout žádného úspěchu, neboť ruská 4. armáda včas přesunula na své ohrožené pravé křídlo posily a jeho obchvácení tak zabránila. Navíc ve stejné době byla německá 9. armáda, která u Lodže téměř obklíčila značnou část ruské 2. a 5. armády, nucena v důsledku protiútoku ruské 1. armády na její vlastní levé křídlo uvolnit svůj tlak na obě ruské armády a tím jim poskytnout možnost se vzpamatovat. 28. listopadu bylo tedy ofenzivní úsilí rakouské 2. armády přerušeno, neboť se blížily německé posily ze západní fronty a rakouská 2. armáda se s nimi měla za několik dní spojit k ambicioznější operaci s podobným cílem, ale ve větším měřítku. Jelikož německá 9. armáda ve stejné době svým úspěšným postupem od Toruně k Lodži donutila ruské 2. a 5. armádu opustit původní směr postupu přímo na západ a stočit se na severozápad či dokonce severovýchod, čímž vznikla mezera mezi nimi a jižními ruskými 4. a 9. armádou, otevírala se na severním křídle ruské 9. armády možnost bočního útoku pro jednotky rakouské 2. armády, které byly postupně vykládány z vlaků mezi Czenstochowou a Wieluńem. Její postup do boku ruské 4. armády byl zahájen 21. listopadu, ještě dříve, než byly všechny její jednotky na místě. Během týdenních bojů se ani jí však nepodařilo dosáhnout žádného úspěchu, neboť ruská 4. armáda včas přesunula na své ohrožené pravé křídlo posily a jeho obchvácení tak zabránila. Navíc ve stejné době byla německá 9. armáda, která u Lodže téměř obklíčila značnou část ruské 2. a 5. armády, nucena v důsledku protiútoku ruské 1. armády na její vlastní levé křídlo uvolnit svůj tlak na obě ruské armády a tím jim poskytnout možnost se vzpamatovat. 28. listopadu bylo tedy ofenzivní úsilí rakouské 2. armády přerušeno, neboť se blížily německé posily ze západní fronty a rakouská 2. armáda se s nimi měla za několik dní spojit k ambicioznější operaci s podobným cílem, ale ve větším měřítku.
  
-{{http://velka.valka.cz/galerie/_data/i/upload/2013/11/18/20131118200107-15fb0e16-me.jpg?200|}}+{{http://velkavalka.info/galerie/_data/i/upload/2013/11/18/20131118200107-15fb0e16-me.jpg?200|}}
 \\ \\
 Bitva u Lodže Bitva u Lodže
 \\ \\
-[[http://velka.valka.cz/galerie/picture.php?/61/category/18]]+[[http://velkavalka.info/galerie/picture.php?/61/category/18]]
 \\ \\
  
Line 360: Line 366:
  
 === Postup do Haliče a stabilizace fronty === === Postup do Haliče a stabilizace fronty ===
-Rakouské a německé armády pronásledovaly ustupující Rusy a rakouské vrchní velení předpokládalo, že postup 3. armády z Karpat do boku a týlu ruských armád v Haliči je přinutí ke stažení minimálně za San (což by mimo jiné znamenalo vyproštění pevnosti Przemyśl z obležení). Rusové však ustupovali jen zvolna a na mnoha místech vedli s postupujícími jednotkami rakouské i německé armády tvrdé boje. Rakouské armády byly navíc stále značně vyčerpané, jejich početní stav na konci roku 1914 odpovídal zhruba třetině stavu z počátku války. Do 17.11. tak ruské síly na západě ustoupily zhruba na linii řek Pilica-Nida-Dunajec, přičemž se přeskupily a umožnily posílení nyní nejdůležitějšího, jižního úseku fronty proti Karpatům. Zde se rakouské 3. armádě stále nepodařilo dosáhnout linie Tarnów-Rzeszów a přerušit tak nejdůležitější ruské komunikační linie do západní Haliče. Ruské jednotky kladly čím dál tvrdošíjnější odpor a stále značně oslabeným rakouským armádám se nedařilo donutit je k dalšímu ústupu. 3. armáda, roztažená na široké frontě, na jejíž pokrytí neměla dost sil, nebyla schopna dokončit svůj úder do týlu ruské fronty v Haliči ani dosáhnout spojení s obklíčeným Przemyślem.+Rakouské a německé armády pronásledovaly ustupující Rusy a rakouské vrchní velení předpokládalo, že postup 3. armády z Karpat do boku a týlu ruských armád v Haliči je přinutí ke stažení minimálně za San (což by mimo jiné znamenalo vyproštění pevnosti Przemyśl z obležení). Rusové však ustupovali jen zvolna a na mnoha místech vedli s postupujícími jednotkami rakouské i německé armády tvrdé boje. Rakouské armády byly navíc stále značně vyčerpané, jejich početní stav na konci roku 1914 odpovídal zhruba třetině stavu z počátku války. Do 17.12. tak ruské síly na západě ustoupily zhruba na linii řek Pilica-Nida-Dunajec, přičemž se přeskupily a umožnily posílení nyní nejdůležitějšího, jižního úseku fronty proti Karpatům. Zde se rakouské 3. armádě stále nepodařilo dosáhnout linie Tarnów-Rzeszów a přerušit tak nejdůležitější ruské komunikační linie do západní Haliče. Ruské jednotky kladly čím dál tvrdošíjnější odpor a stále značně oslabeným rakouským armádám se nedařilo donutit je k dalšímu ústupu. 3. armáda, roztažená na široké frontě, na jejíž pokrytí neměla dost sil, nebyla schopna dokončit svůj úder do týlu ruské fronty v Haliči ani dosáhnout spojení s obklíčeným Przemyślem.
  
 21. prosince zahájily ruské armády po celé délce protiútok, jehož těžiště leželo na jižním směru, kde měla být rakouská 3. armáda zatlačena zpět do Karpat. To se také během několika dní podařilo a do konce prosince byly jednotky rakouské 3. armády víceméně zpět na hlavním hřebeni Karpat - jejich ofenziva tím byla definitivně zastavena. Navíc se tím otevřela nebezpečná mezera mezi jejím levým křídlem u průsmyku Dujava a rakouskou 4. armádou u Gorlic, do které v posledních prosincových dnech směřoval následující ruský nápor. Ten se však jižnímu křídlu rakouské 4. armády podařilo nasazením rezerv úspěšně zastavit a na počátku roku 1915 se fronta na tomto úseku stabilizovala. (OULK2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet003.jpg|příloha 3]]) 21. prosince zahájily ruské armády po celé délce protiútok, jehož těžiště leželo na jižním směru, kde měla být rakouská 3. armáda zatlačena zpět do Karpat. To se také během několika dní podařilo a do konce prosince byly jednotky rakouské 3. armády víceméně zpět na hlavním hřebeni Karpat - jejich ofenziva tím byla definitivně zastavena. Navíc se tím otevřela nebezpečná mezera mezi jejím levým křídlem u průsmyku Dujava a rakouskou 4. armádou u Gorlic, do které v posledních prosincových dnech směřoval následující ruský nápor. Ten se však jižnímu křídlu rakouské 4. armády podařilo nasazením rezerv úspěšně zastavit a na počátku roku 1915 se fronta na tomto úseku stabilizovala. (OULK2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet003.jpg|příloha 3]])
Line 819: Line 825:
 Situace v zemi byla i po okupaci německými a rakouskými jednotkami nadále chaotická. Rakouské velení v polovině května vytvořilo ze svých jednotek na východě "Východní armádu", která měla co nejtěsněji spolupracovat s místní politickou mocí; ta si ale nezískala mezi ukrajinskou populací žádnou velkou přízeň a hlavní účel okupace země -- organizace vývozu obilí a surovin do Rakouska-Uherska -- se tak dařilo plnit jen v omezené míře. Situace v zemi byla i po okupaci německými a rakouskými jednotkami nadále chaotická. Rakouské velení v polovině května vytvořilo ze svých jednotek na východě "Východní armádu", která měla co nejtěsněji spolupracovat s místní politickou mocí; ta si ale nezískala mezi ukrajinskou populací žádnou velkou přízeň a hlavní účel okupace země -- organizace vývozu obilí a surovin do Rakouska-Uherska -- se tak dařilo plnit jen v omezené míře.
 ===== Italská/jihozápadní fronta (1915-1918) ===== ===== Italská/jihozápadní fronta (1915-1918) =====
-Začátkem roku 1915 se Itálie rozhodla vstoupit do války proti Rakousku-uhersku. Koncem května 1915 zahájila bojové operace. Vznikla tak nová fronta na jihozápadní hranici monarchiekterá se od západu na východ dá geograficky rozčlenit takto: +Po vypuknutí války byla ke střežení hranic s Itálií - považovanou za trochu nespolehlivého spojence - vytvořena armádní skupina GdK Rohr, která se skládala z domobrany a různých dalších, do velké míry improvizovaných jednotek. Do 20.9.1914 - kdy se očekával možný italský útok proti Rakousku-Uhersku - jí byly podřízeny také pochodové prapory tří přilehlých sborových oblastí, což její sílu poněkud zvýšilo; po tomto datu však byly odeslány na frontu ke svým mateřským jednotkám a síla skupiny Rohr až do konce roku setrvale klesala odesíláním nejbojeschopnějších jednotek (zpravidla domobraneckých) a dělostřeleckých baterií do Bosny (průnik Srbů v říjjnu 1914)resp. na ruskou frontu. Na počátku roku 1915 síla skupiny GdK Rohr dosáhla svého minima - poté začala reakci na čím dál otevřenější příklon Itálie k Dohodě opět stoupat.
-    * tyrolská fronta +
-    * fronta Dolomitech +
-    * korutanská fronta +
-    * sočská fronta +
  
 +Skupina měla bránit celou italskou hranici, od vysokohorské fronty (u hranic se Švýcarskem) přes Tyrolsko (obklíčené italským územím ze tří stran, ale mající výhodu horského terénu), Dolomity a Karnské Alpy až po nížinné Přímoří, potenciálním útokem Italů nejvíce ohrožené. Její obranné pozice se opíraly o permanentní (na horské frontě), resp. narychlo budované polní (na řece Soča) opevnění, nicméně hranice země měly být skutečně bráněny pouze v případě průniku nepravidelných italských sil (tak jako v předchozích válkách); v případě útoku italské armády bylo cílem skupiny GdK Rohr pouze vést ústupové boje na zdrženou až do okamžiku, kdy na bojiště dorazí posily z jiných částí fronty (předpokládal se ústup minimálně k Lublani a na linii Sávy, případně Drávy, v nejhorším případě až Dunaje).
 +
 +Na jaře 1915 byla skupina GdK Rohr posílena několika jednotkami z (nyní nečinné) srbské fronty a nakonec také fronty ruské a stala se formálně plnohodnotnou armádou. V polovině května 1915, když se ukázalo že italský vstup do války je nevyhnutelný a dojde k němu v krátkodobém horizontu, bylo nutno zvolit strategii pro nové bojiště. Rakousko-uherský plán, vytvořený tváří v tvář nebezpečí italského úderu směřujícího na Lublaň a Vídeň (nebo Budapešť), předpokládal zastavení slibně se rozvíjející ofenzivy na ruské frontě na řekách San a Dněstr, stažení mnoha rakouských i německých divizí z fronty, jejich odeslání na nové bojiště a provedení protiútoku do boku italských armád, které se v té době měly dostat až k Lublani. Německé velení naopak navrhovalo i za této situace soustředit se především na otevření pozemní cesty do Turecka (tedy ofenzivu na srbské frontě) a pro italskou frotnu vyčlenit minimální možné síly (které by stačily pro obranu, nikoliv však pro protiútok).
 +
 +Když se okolo 20.5. ukázalo, že italský nástup bude trvat déle než se očekávalo (italská armáda nebyla podle spolehlivých informací schopná udeřit dříve než na počátku června), a zároveň že situace na ruské frontě neumožňuje stažení tolika sil jaké rakouské velení požadovalo pro svou italskou ofenzivu, bylo nakonec přijato kompromisní řešení, které vycházelo z toho, že srbská armáda není schopna ani ochotna vést ofenzivní operace proti Rakousku-Uhersku: na italskou frontu byly okamžitě odeslány téměř všechny rakousko-uherské jednotky z fronty srbské a jen malé množství rakousko-uherských jednotek z fronty ruské (VII. armádní sbor). Německé divize na italskou frontu nebyly vyslány žádné (pouze obranu Tyrolska podpořil německý Alpenkorps zhruba v síle divize; ten však neměl dovoleno překročit italskou hranici a Německo Itálii vůbec nevyhlásilo válku), měly však nahradit rakousko-uherské síly na frontě srbské (což by zároveň umožnilo provést Němci požadovanou ofenzivu do Srbska). Všechny síly, které k italské hranici byly přesunuty, měly být nakonec okamžitě nasazeny co nejblíž k hranicím a zaujmout obranné postavení; jejich úkolem tedy bylo od počátku co nejrozhodněji bránit italskému postupu do hloubi rakouského území.
 +
 +Nová italská fronta při zahájení nepřátelství vypadala tedy takto:
 +  * Vrchním velitelem všech sil na jihu - tedy na italské i srbské frontě - byl arcivévoda Evžen (dosavadní vrchní velitel na balkánské frontě); po konsolidaci nového rozestavení sil však byla srbská fronta na počátku června z jeho podřízenosti vyjmuta a on zůstal vrchním velitelem fronty italské.
 +  * Velení v Tyrolsku se ujal generál Dankl (dosavadní velitel 1. rakousko-uherské armády).
 +  * Velení na horské frontě (Dolomity, Korutany) zůstalo v rukou GdK Rohra, dosavadní velitel celé armádní skupiny.
 +  * Velení na úseku mezi Julskými Alpami a mořem, tedy nejkritičtější úsek nové obranné linie, převzal generál Boroevič, dosavadní velitel rakousko-uherské 3. armády v Karpatech, která byla postupem do Haliče a zkracováním fronty postupně zcela uvolněna.
 ==== Úvodní boje na italské frontě (květen-červen 1915) ==== ==== Úvodní boje na italské frontě (květen-červen 1915) ====
 +Itálie oficiálně vyhlásila válku Rakousku-Uhersku 23.5.1915. Italské vrchní velení se rozhodlo zaútočit dvěma armádami (2. a 3.) ve směru na Terst, Dalmácii a Korutany; 1. a 4. armáda (společně s Karnskou skupinou) měly jejich postup krýt před případným rakouským výpadem z Tyrolska do jejich týlu; k tomuto účelu do nich byla vyčleněna zhruba 1/3 italských sil. Rakouské velení na celé délce fronty přikázalo pouze defenzivu (jeho síly byly celkově přečísleny téměř v poměru 1:4). (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet026.jpg|příloha 26]])
  
-==== První bitva na Soči (23.6.-3.7.1915) ====+=== Tyrolská fronta === 
 +Tyrolská fronta byla na rakouské straně rozdělena do 5 sektorů. Obranné linie byly staženy až na úroveň pevností, které byly vybudovány v horách nad italsko-rakouskou hranicí, čímž byla jejich délka zkrácena o 100 km oproti délce státní hranice; mezi nimi a hranicí byly vysunuty pouze hlídky, tvořené mnohdy jen četníky a policisty. 
 + 
 +Na západním úseku fronty (od švýcarských hranic) operovalo levé křídlo 1. italské armády. Ta v prvních dnech války obsadila linii horských hřbetů nacházející se několik kilometrů v hloubi italského území a o žádný postup proti rakouským pozicím, které byly naopak stažené několik kilometrů na území rakouské, se nepokusila. Poté, co švýcarské oddíly obsadily hranici země a bylo jasné, že Itálie nenaruší švýcarskou neutralitu (čehož se rakouské velení obávalo), vysunulo svou obrannou linii v úsecích I a II (západní hranice Tyrolska) na vyšší hřebeny blíže u hranic. V těchto pozicích, které byly po většinu roku pokryté sněhem, zůstaly obě strany v zásadě stát až do konce války. 
 + 
 +V obranném úseku III, pokrývajícím jižní část Tyrolska, byl terén už přece jen prostupnější - zhruba od Lago di Garda dále na východ tak bylo třeba zbudovat prakticky souvislou obrannou linii. Pravé křídlo italské 1. armády na přelomu května a června zahájilo silné dělostřelecké ostřelování pozic čelících Planině sedmi obcí, které málem přimělo obránce k ústupu; nakonec k tomu ale nedošlo a naopak byl odražen následný italský pěší útok, takže i zde byla udržena původní linie obránců a italské oddíly obsadily jen vyklizené území. 
 + 
 +Ani v úseku IV, proti němuž stálo pravé křídlo italské 1. armády a levé křídlo italské 4. armády, nedošlo k žádnému postupu italských sil. Italská 4. armáda byla soustředěna do mnohem kratšího úseku než armáda 1., prakticky jen proti rakouskému V. obrannému úseku; jejím zadáním bylo proniknout přes relativně řídkou rakouskou obranu do Pustertalu a tím ohrozit týl celé tyrolské fronty. Díky trestuhodné laxnosti velitele této armády však ani zde nedokázaly italské jednotky obsadit nic víc než území vyklizené rakouskými silami hned po zahájení války, když se o skutečný útok proti rakouským pozicím, mezitím narychlo posíleným, pokusily až po naléhání nejvyššího velitelství; v polovině června byly však všechny tyto pokusy odraženy, aniž by dosáhly jakéhokoliv úspěchu. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet027.jpg|příloha 27]]) 
 + 
 +=== Karnská fronta === 
 +Obranný úsek mezi Tyrolskem (Dolomity) a Krnem měřil cca 100 km a byl rozdělen na dvě části. 
 + 
 +Západní část tvořily Karnské Alpy a z rakouské strany bylo zadáním bezpodmínečně zde uhájit hranici, nebo v nejhorším případě pásmo hor nad údolím řeky Gail (o jeden hřeben dále na sever), neboť průnik přes ně by znamenal ohrožení strategické komunikační linie podél Drávy a komunikačního uzlu ve Villachu. Italská Karnská skupina měla za úkol přesně to: prorazit na Villach. Ovšem až poté, co sousední 4. armáda sestoupí do údolí řeky Geil a tím Karnské skupině otevře cestu přes průsmyky. Jelikož k tomu nedošlo, oddíly Karnské skupiny se v posledních květnových dnech, kdy stály proti velmi slabému protivníkovi, spokojily s obsazením některých částí hraničního hřebene (Plöckenpass) a dále nepostupovaly. Na přelomu května a června do oblasti dorazily posily (polovina VII. sboru - 17. honvédská divize), po jejichž vybavení pro horskou válku zahájila rakousko-uherská strana postupné protiútoky s cílem ztracené pozice dobýt. Ty vyvrcholily po polovině června, kdy se podařilo italské oddíly vytlačit z většiny Plöckenpassu; ani po dalších pokusech se však nepodařilo znovudobýt celý hřeben (v italských rukou zůstal vrch Promos, který umožňoval daleké pozorování i dělostřelbu do zázemí Karnské fronty), a kolem 6.7. fronta v Karnských Alpách utichla - prakticky do konce války, resp. italského ústupu na podzim 1917. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet026.jpg|příloha 26]]) 
 + 
 +Východní část - Julské Alpy - byla pak jakousi spojnicí mezi vysokohorskou frontou na západ odtud a sočskou frontou na jih odtud. Většina této linie na začátku války čelila jen dělostřeleckému ostřelování, pouze na východním konci úseku se Italové pustili do pozemních útoků. Rakouské oddíly hned na počátku války vyklidily výběžek území kolem Kobaridu a ustavily obrannou linii až na výšinách mezi Bovcem a Krnem; toto území Italové v posledních květnových dnech tedy obsadili a 31.5. z něj vyrazily proti hřebenu severozápadně od Krnu (Vršič), který se jim podařilo ihned dobýt. V prvních dnech června se rakouské oddíly několikrát pokusily hřeben získat zpět, avšak neúspěšně; až 16.6. překvapivým útokem Italové dobyli i Krn, a tím definitivně tuto pozici zajistili. Rakouské velení se s její ztrátou smířilo, trvalo však na bezpodmínečném udržení linie Krn - Mrzli vrh dále na jihovýchod, která zajišťovala pravé křídlo rakousko-uherské 5. armády, působící v údolí Soči; z tohoto důvodu byla hranice jejího severního křídla posunuta a rakouské jednotky kolem Krnu byly na konci června podřízeny jejímu velení. 
 + 
 +=== Sočská fronta === 
 +Nejvýznamnější frontový úsek (mezi Krnem a pobřežím) hájila rakousko-uherská 5. armáda. Ta měla za úkol bránit linii řeky Soča (s dvěma významnými: u Tolminu a u Gorice; naopak u zcela rovinatého ústí Soče do moře byla obranná linie stažen až několik kilometrů za řekou, na výšiny na západním okraji Krasu). Proti ní stála italská 2. armáda (severní polovina úseku) a italská 3. armáda (jižní polovina úseku). Ty okamžitě po vyhlášení války postoupily k řece Soča, do konce května však jen konsolidovaly svoje pozice a provedly několik slabších pokusů o překročení řeky nebo dobytí Sabotinu, o nějž se opírala obrana předmostí u Gorice. Na přelomu května a června pak měly jednotky italské 3. armády a jižní křídlo 2. armády provést útoky, jimiž by vázaly rakouské síly, zatímco severní křídlo 2. armády mělo dobýt Tolmin; následně měla být obsazena Banjšická planina a poté gorické předmostí; Italové se tedy rozhodli provést průlom od levého křídla (ve vyšších kopcích) a postupně ho rozšiřovat na jih. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet028.jpg|příloha 28]]) 
 + 
 +Boje byly zahájeny ve dnech 31.5. a 1.6., kdy italské jednotky vyrazily proti Mrzlemu vrhu, který se jim však nepodařilo dobýt (uchytily se však na jeho západních svazích nedaleko pod vrcholem). Následující tři dny (2.-4.6.) docházelo v prostoru mezi Krnem a Tolminem (s těžištěm na Mrzlim vrhu) k čelním střetům jednotek obou stran, které prakticky ve stejný okamžik vyrazily do útoku - Italové s cílem dobýt Mrzli vrh, Rakušané s cílem vytlačit Italy z jeho západních svahů; obě strany nakonec ve stejný okamžik dospěly k závěru, že jejich úsilí nemá naději na úspěch, a přešly do obrany. 
 + 
 +V následujících dnech zahájily svou ofenzivu jednotky italských 2. a 3. armády mezi Tolminem a mořem. Jižní křídlo 3. armády překročilo dolní tok Soče (o kterém bylo přesvědčeno, že je bráněn hlavními rakouskými silami), obsadilo Monflacone a jakmile narazilo na skutečné hlavní obranné postavení rakousko-uherské armády na okraji Krasu nad ním, postup zastavilo. Postup severního křídla italské 3. armády proti předmostí u Gorice byl poměrně snadno odražen. Jižní křídlo italské 2. armády se pak pokusilo vytvořit předmostí na východním břehu Soše u Plave - dva prapory, které řeku 9.6. úspěšně překročily, byly však odraženy méně početnými obránci kóty 383 a donuceny stáhnout se zpět na západní břeh řeky. 
 + 
 +V reakci na tyto neúspěchy italské nejvyšší velení 10.6. rozhodlo o změně taktiky: Zatímco dosud byly nastupující italské jednotky rozloženy víceméně rovnoměrně podél celé délky fronty, nyní se měla každá armáda soustředit na jeden klíčový bod a zde prorazit. V případě italské 2. armády se jednalo Plave, kde od 12.6. probíhaly opakovaně neúspěšné italské pokusy dobýt kótu 383. Po příchodu posil 16.6. se konečně Italům podařilo uchytit v pozicích bezprostředně pod vrcholem, který však zůstával v rakouských rukou; Italové tím přišli o výhodu dělostřelecké podpory, neboť jejich baterie nemohly pálit na rakouské pozice na kótě 383, aniž by ohrozily pozice italské. Úspěšná obrana kóty 383 pak pokračovala až do 22.6., kdy italské útoky ustaly. V sektoru italské 3. armády byl za těžiště ofenzivy určen úsek mezi Monfalcone a Sagradem, kde musely italské oddíly nejdříve překonat území úmyslně zatopené rakouskými obránci, a poté nastupovali proti výšinám u Redipuglie. Prorazit se jim nepodařilo, nicméně soustředili sem silnější a silnější dělostřeleckou palbu; od 20.6. italské dělostřelectvo začalo ostřelovat pozice obránců i v noci, což dále ztížilo jejich udržování. 
 + 
 +Velmi váhavě vedený italský pokus o překvapivý a rychlý útok na nepřipravenou rakouskou obranu tak selhal doslova na celé čáře. Italské velení proto po příchodu dalších posil (včetně silnějšího dělostřelectva) hodlalo zahájit systematicky vedenou ofenzivu. 
 +==== První bitva na Soči (23.6.-7.7.1915) ==== 
 +Velení rakouské 5. armády si bylo vědomo italských příprav k metodicky vedené ofenzivě a okolo 20.6., kdy už ji očekávalo každou hodinou, posílilo svou obrannou linii téměř všemi zálohami, které mělo k dispozici; blíže k frontě přisunulo také pochodové prapory, které měly být nasazeny v případě nutnosti v místech italského průlomu. Italská ofenziva byla zahájena ráno 23.6. masivní, ale nedostatečně koncentrovanou dělostřeleckou palbou. Se soumrakem pak vyrazily italské průzkumné oddíly na průzkum bojem; jejich výpady byly odraženy ještě rakousko-uherskými oddíly předsunutými před samotnou hlavní obrannou linii (které byly následně staženy na ni), ale ukázaly rakouskému velení, na jakých směrech se Italové soustředí. Byly to v úseku italské 3. armády Monfalcone a Monte san Michele - tudy měly italské oddíly pronikat na Kras -, v úseku italské 2. armády pak gorické předmostí a Plave - kde měly italské jednotky za úkol dobýt vrch Kuk (611) a odtud Svetou Goru, čímž by vpadli do zad obráncům gorického předmostí; hned prvního dne zde bylo ale odraženo osm pokusů o útok na stále nedobytou kótu 383. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet037.jpg|příloha 37]]) 
 + 
 +Stejný vzorec se pak opakoval až do konce června: přes den masivní italská dělostřelecká palba, večer průzkumné výpady menších oddílů, a v noci pokračující dělostřelecká palba snažící se obráncům bránit v opravách poničených pozic. Italské oddíly se takto den za dnem přibližovaly k hlavním rakousko-uherským obranným liniím a zaujímaly pozice, z nichž měly zahájit hlavní útok; za celou tu dobu se jim ale opakovanými pokusy nepodařilo vypudit obránce ani z kóty 383 nad Plave, takže plánovaný obchvatný úder do zad obránců na Svete Goře, který měl hlavní útok dále na jihu usnadnit, se nemohl realizovat. 
 + 
 +Hlavní italský útok pak začal po týdenním dělostřelecké přípravné palbě (což bylo v této fázi války nevídané) 30.6. Nejtěžší boje se odehrávaly v oblasti Redipuglie, kde se Italům podařilo hned během prvního dne získat několik set metrů území a zatlačit obránce z úpatí výšin na západním okraji Doberdobské planiny na samotné tyto výšiny. V následujících dnech zde probíhaly zuřivé boje, ale všechny lokální úspěchy italských jednotek byly nakonec zvráceny úspěšnými protiútoky a Italové nezískali víc než dalších pár set metrů území. 3.-4.7. proběhly také první (neúspěšné) italské útoky proti Monte san Michele. Boje vyvrcholily 5.7., ovšem beze změny taktické situace - obě strany však byly v jejich důsledku zcela vyčerpány.  
 + 
 +V úseku gorického předmostí provedli Italové jen slabý útok hned 30.6. (na Sabotin a Podgoricu), pak ale jejich aktivita ustala. Další pokus o dobytí Sabotinu a Podgorice přišel až 5.7., kdy celá první bitva na Soči vrcholila, a i ten byl relativně snadno obránci odražen. Také na úseku tolminského předmostí se Italové omezili v prvních dvou červencových dnech na silnou dělostřeleckou palbu, kterou však nenásledoval očekávaný útok. Až ve dnech 3.-4.7. se italské oddíly pokusily postoupit proti jižnímu úseku předmostí, avšak neúspěšně. Zároveň se v těchže dnech snažily obsadit zbytek masivu Krnu (především Batognicu) a Mrzli vrh, rovněž neúspěšně. Poté italský IV. sbor, který zde působil, další ofenzivní akce odvolal. 
 + 
 +Ve dnech 6.-7.7. ještě proběhlo několik dalších italských pokusů o útok na jižní stranu gorického předmostí a v okolí Redipuglie a také (6.7.) další neúspěšný pokus obsadit Batognicu. Nebyly však ani zdaleka tak intenzivní jako v předchozích dnech - a v noci na 8.7. byla celá sočská fronta už úplně klidná. 
 + 
 +Když první bitva na Soči skončila, ztráty Italů činily 1 916 padlých, 11 495 raněných a 1 536 nezvěstných a zajatých, ztráty rakousko-uherské 5. armády pak 8 800 padlých a raněných a 1 150 nezvěstných (z toho 2/3 připadaly na nejjižnější obranný sektor III, tedy na Kras) - útočník tedy utrpěl zhruba 1,5x vyšší ztráty než obránce. 
 +==== Druhá bitva na Soči (18.7.-10.8.1915) ==== 
 +Rakousko-uherské velení v krátké pauze mezi koncem první a začátkem druhé bitvy na Soči dokončilo reorganizaci a posílení svých sil v nejkritičtějším jižním úseku (sektor III), v jehož čele stálo dosud velitelství 57. pěší divize. Zodpovědnost za něj nyní převzalo velitelství VII. armádního sboru, jehož dvě maďarské divize (17. a 20.) sem byly přesunuty ze sektoru armádní skupiny Rohr (od Krnu), kam byly místo nich odeslány na horský boj lépe připravené oddíly 44. zeměbranecké pěší divize; zároveň byl úsek posílen 61. pěší divizí, která přijela z balkánského bojiště (kde tím pádem už nezůstaly téměř žádné mobilní síly). (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet038.jpg|příloha 38]]) 
 + 
 +Italský plán tentokrát předpokládal hlavní úder silami 3. armády na Monte san Michele; 2. armáda měla pouze vázat rakouské síly, aby nemohly na Kras odeslat posily. Útok začal mohutnou dělostřeleckou přípravou 18.7., která však tentokrát trvala jen půl dne a okolo poledne vyrazily italské oddíly do útoku. Po celodenních tvrdých bojích o Monte san Michele se jim podařilo obránce opět vypudit jen v úzkém sektoru fronty o pár set metrů dozadu. Demonstrační útoky italské 2. armády na gorické předmostí i u Plave byly 18.7. snadno odraženy. 
 + 
 +Následujícího dne byla odražena další série útoků i na ostatních úsecích doberdobské plošiny, ztracena byla opět jen malá část obranné linie (kóta 143). Rakousko-uherské jednotky při tom však utrpěly obrovské ztráty - sektor III přišel o 5 500 mužů, což bylo neudržitelné. Musely být nasazeny zálohy, kterých však nebyl dostatek, a rakouské nejvyšší velení v reakci na to přidělilo 5. armádě poslední mobilní jednotky z Balkánské fronty (59. pěší divize). Tohoto dne proběhl závažnější útok na gorické předmostí, který byl v celodenních bojích úspěšně zastaven. 
 + 
 +20.7. pak italský útok, zahájený po 5hodinové dělostřelecké přípravě, konečně dobyl Monte san Michele; následujícího dne byly však pozice rakousko-uherkýcm protiútokem získány zpět a série útoků a protiútoků, do nichž obě strany vrhaly další a další posily, pokračovala až do 24.7. Také v úseku jižně odtud probíhaly boje, jejichž intenzita se postupně zvyšovala, až 23.7. rakousko-uherští obránci ztratili další malý úsek svých obranných pozic, který následujícího dne dobyli zpět jen aby o něj hned zase přišli. 
 + 
 +20.7. byly zahájeny také útoky italských sil proti gorickému předmostí, nejtěžší boje probíhaly o Podgoricu a Sabotin; obě pozice byly však uhájeny a Italové po dvou dnech těžkých, ale neúspěšných bojů svou ofenzivu v tomto sektoru ukončili; 23.7. byli vyhnáni z posledního úseku původních rakouských obranných linií, který se jim podařilo na počátku útoků získat. 
 + 
 +Paralelně s boji na hlavním směru italského útoku probíhaly od 19.7. i boje na vysokohorském bojišti na opačném křídle rakousko-uherské 5. armády. Italské oddíly zde po třech dnech úsilí 21.7. obsadily Batognicu, nicméně všechny ostatní pozice, na něž směřovaly italské útoky, byly ubráněny. Obránci Batognice, kteří se stáhli do narychlo zbudované pozice na nejvýchodnějším okraji hory, ji pak úspěšně bránili před dalšími italskými útoky až do 25.7., kdy odrazili poslední z nich. Tím boje na tomto úseku skončily a fronta se ustálila. Pokus o dobytí Mrzleho vrhu, ke kterému mělo také dojít, rakousko-uherští obránci prakticky nezaznamenali... 
 + 
 +Ve dnech 25.-26.7. pak vyvrcholila bitva na hlavním válčišti, na Krasu. Italové nasadili do útoku celý čerstvý armádní sbor a znovu a znovu nastupovali proti všem výšinám na západním okraji Doberdobské planiny. Dočasně obsadili jak Monte san Michele, tak kótu 118 dále na jih, ale z obou je vyhnaly rakouské protiútoky. Obě strany utrpěly obrovské ztráty, Italové po svém neúspěchu však očekávali rakouský protiútok a aby zabránili ztrátě těch několika malých územních zisků, kterých v dosavadním průběhu boje dosáhli, začali přisouvat posily od 2. armády i od Karnské skupiny. Jejich hlavní síly mezitím upustily od dalších ofenzivních akcí a v následujících dnech pouze zasypávaly rakouské vojáky dělostřeleckou palbou. Rakouské velení této pauzy využilo k doplnění a přeskupení svých velmi vyčerpaných jednotek. Zároveň pozorovalo, že druhá sočská bitva se chýlí ke konci. 
 + 
 +Poté, co v noci 30.7. a 1.8. provedli Italové menší výpady proti kritickým místům rakouské obranné linie, zaútočili ještě jednou 2.-3.8. plnou silou na výběžek obranných pozic mezi kótami 197 (jižně od Mte san Michele) a kótou 118 (Mte dei sei Busi). I tento útok byl nakonec odražen a italské vrchní velení přikázalo ukončit ofenzivu. Velitel italské 3. armády však svým jednotkám vydal rozkaz pokračovat v metodickém pomalém postupu vpřed, a tak se boje táhly ještě několik dalších dní (někdy se uvádí do 10.8., jindy do 13.8.), aniž by však přinesly jakoukoliv změnu situace na frontě. 
 + 
 +Celkové ztráty Italů činily (od 18.7. do 3.8.) 41 866 mužů. Rakouské ztráty (od 15.7. do 15.8.) byly o něco vyšší: 7 721 padlých, 26 692 raněných a 12 290 nezvěstných (plus cca 6 400 nemocných). Když se k italským ztrátám připočítají i poslední dny ofenzivy, lze prohlásit, že ztráty útočníků a obránců byly téměř vyrovnané. 
 + 
 +==== Vysokohorská fronta (červenec-září 1915) ==== 
 + 
 +=== Karnská fronta === 
 +Karnská fronta byla od poloviny července 1915 prakticky klidná. Velení armádní skupiny Rohr toho využilo k reorganizaci jednotek a jelikož bylo rozhodnuto, že současné obranné pozice, které italské síly nebyly schopny na začátku války prorazit, mají být drženy trvale, i jejich posílení - pracovní oddíly, které dosud budovaly předpokládané ústupové pozice dále v týlu, byly přesunuty k zesilování pozic přímo na hranici, dobrovolnické útvary, které byly sestaveny po vypuknutí války s Itálií z místních mužů (kteří z různých důvodů, zpravidla věku, nepodléhali branné povinnosti), byly rozmístěny z (menší) části na frontu a z (větší) části do zázemí. Na konci srpna většina oddílů armádní skupiny Rohr (vyjma 44. zeměbranecké divize, která v té době tvrdě bojovala u Bovce a Krnu) dosáhla plných tabulkových početních stavů a velení bylo přesvědčeno, že má dostatek sil na hájení obranných pozic před případnými dalšími italskými útoky, pokud přijdou. V polovině září pak dokonce úspěšně vyhnala Italy z takticky významného masivu Findenigkofel, části hraničního hřebene kolem Plöckenpassu, který Italové na počátku války obsadili; pokračování tohoto podniku, které mělo ambici hřeben získat zpět celý, se však na počátku října nevydařilo, stejně jako několik dalších lokálních útoků. V polovině října pak další činnost na frontě definitivně zastavil příchod zimy a nutnost odeslat posily na Sočskou frontu, kde byla zahájena třetí bitva na Soči. (OULK 3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet021.jpg|příloha 21]]) 
 + 
 +=== Fronta v Dolomitech === 
 + 
 +Po neúspěchu italské 4. armády na počátku války panoval od poloviny června klid také na frontě v Dolomitech (rakousko-uherský nejvýchodnější, V. obranný úsek tyrolské fronty, od 6.6. podřízený velitelství speciálně vzniklé divize Pustertal). Ten byl však jen dočasný, neboť italská 4. armáda se chystala na nový pokus prorazit rakousko-uherské pozice. Útok zahájila dvoudenní dělostřelecká příprava 5.7.1915 a od 7.7. začaly jednotlivé útoky italských jednotek prakticky po celé délce fronty. Jejich prvním cílem bylo umlčet rakousko-uherské pevnosti, které v oblasti byly vystavěny; při prvním postupu na začátku války se k nim italské oddíly dostaly na většině míst až na dostřel, takže se jednalo o bezprostřední cíl. Italské útoky se odehrávaly zhruba ve třech vlnách: 5.-11.7., 15.-20.7. a 31.7.-.20.8. Některé forty byly zcela zničeny dělostřeleckou palbou, žádný však nebyl Italy obsazen; nejtěžší boje probíhaly o vrcholy Col di Lana (zde do bojů zasáhly i jednotky německého Alpenkorpsu), Col di Farzalego, Tofana II a III, Mte Piano, Drei Zinnen (Tre Cime) - některé z nich přešly několikrát z rukou do rukou, ale nakonec byla celá rakousko-uherská obranná linie udržena, přesto že před třetí vlnou italských útoků byly zálohy, které armádní skupina Rohr měla k dispozici, odeslány na sočskou frontu (kde probíhala druhá bitva na Soči). Italové získali několik vedlejších pozic taktického významu na vrcholcích či svazích, na druhé straně i rakousko-uherské oddíly v rámci bojů na některých místech postoupily a obsadily nové, takticky výhodnější pozice. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet027.jpg|příloha 27]]) 
 + 
 +=== Tyrolská fronta === 
 + 
 +Ve druhé polovině srpna spustila ještě jednu útočnou operaci také italská 1. armáda, konkrétně její pravé křídlo. Jejím cílem bylo dobýt oblast Folgaria-Lavarone, ale nekoordinované útoky na různé úseky obranné linie přinesly stejný výsledek jako v Dolomitech - několik zcela rozstřílených, ale nedobytých fortů, zisk několika vedlejších vrcholů, ale žádný průlom obranných linií. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet027.jpg|příloha 27]]) Po zkušenosti z těchto bojů rakousko-uherské velení definitivně přesunulo dělostřelectvo i z těch nejmodernějších fortů do polního opevnění, neboť se ukázalo, že to je účinnější způsob obrany; forty zůstaly plnit úlohu prakticky jen "návnady" na italskou dělostřeleckou palbu, která na ně mnohdy vyplýtvala obrovské množství munice v domnění, že jsou stále obsazeny. 
 + 
 +Po šestidenním dělostřeleckém ostřelování (15.-20.8.) se pokusily o útok ještě i jednotky italské 5. divize v nejzápadnějším sektoru Tyrolské fronty, konkrétně na Tonalský průsmyk. I tento útok byl však odražen, Italové obsadili pouze pozici na Pt. di Albiolo; ta byla 23.9. získána protiútokem zpět, 3.10. znovu dobyta Italy a následujícího dne definitivně znovudobyta rakousko-uherskými oddíly. Několik menších útoků obou stran během září a začátku října na jiných místech západotyroslké fronty skončilo bez výsledku. 
 + 
 +Jelikož nejvyšší italské velení naléhalo na splnění vytyčených cílů na Tyrolské frontě ještě před příchodem zimy, italská 4. armáda v průběhu září provedla ještě několik ofenzivních pokusů na různých místech fronty, ale bez výrazných výsledků - dobyt byl pouze vrchol Tofana I (18.9.) a vysunutá rakouská pozice na hoře Coston u Folgarie (23.9.) 
 +==== Boje na horní Soči (srpen-září 1915) ==== 
 +=== Srpnové boje === 
 +Po neúspěchu na hlavním bojišti se italské vrchní velení pokusilo ještě před příchodem podzimu a zimy přenést těžiště své ofenzivy na sever, na horní tok Soče. Jeho záměrem bylo dobýt Krn - Mrzli vrh - Tolmin - Most na Soči (v úseku rakousko-uherského XV. armádního sboru) a odtud postupovat na jih do boku obráncům na dolní Soči, a také Vršič - Javoršček - Bovec - Rombon (v úseku 44. zeměbranecké pěší divize, patřící už do armádní skupiny Rohr) a odtud postupovat do boku obráncům Karnské fronty. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet040.jpg|příloha 40]]) 
 + 
 +Boje začaly dělostřeleckou přípravou ve dnech 12.-13.8. na celém úseku mezi tolminským předmostím a Bovcem, která mimo jiné vypálila vesnice za frontou. 14.8. pak Italové zahájili první útok na Batognicu a na hřeben Mrzleho vrhu - oba skončily nezdarem a většina nástupů se rozpadla v obranné palbě. Další italské útoky na proběhly v úseku Krn - Mrzli vrh ve dnech 18.-19.8., ale opět skončily bez úspěchu. Rakousko-uherský XV. armádní sbor (který byl zodpovědný za celý úsek I od Krnu až pod Most na Soči) navíc dostal v průběhu bojů střední a těžké dělostřelectvo, které začalo opětovat palbu italských děl z Kolovratu a tím ulehčilo obráncům. 
 + 
 +Mezitím 16.8. vyrazily do útoku italské oddíly na jižní straně tolminského předmostí, které měly za úkol dobýt Most na Soči, resp. obě výšiny tvořící předmostí; podařilo se jim však získat jen úzký pruh území na jižní z nich. Následujícího dne se je rakousko-uherské oddíly pokusily vytlačit protiútokem, ale rovněž bez úspěchu. Rakouské velení, které nemělo přesné informace o situaci na bojišti, se nyní obávalo, že reálně hrozí ztráta předmostí a narychlo na frontu přisouvalo posily; zároveň však přikázalo držet pozice za každou cenu. Italové však v tlaku bezprostředně nepokračovali a posily nakonec ani nebylo třeba nasadit. Další útok na obě výšiny přišel až o den později (18.8.) a byl opět odražen. O den později pak rakousko-uherské síly protiútokem vyhnaly italské oddíly téměř z celého území, které obsadily 16.8., a v italských rukách zůstala jen část původních pozic na západním svahu jižní výšiny předmostí. V noci na 22. a znovu na 23.8. pak následovaly poslední italské útoky na tolminské předmostí, podporované opět mohutnou dělostřeleckou palbou, ale výsledek nepřinesly. 
 + 
 +Paralelně s tím probíhaly boje i u Bovce. Obránci zde drželi už spíše jednotlivé pozice na dominantních výšinách než souvislou linii, na druhou stranu díky odposlechům telefonních hovorů a zajatcům znali téměř přesně italské rozmístění a plány. Italské průzkumné výpady začaly už 3.8., ale skutečný útok byl zahájen až po dělostřelecké přípravě (12.-13.8.) a po neúspěchu prvních pokusů o dobytí Krnu. Ve dnech 15.-17.8. se několikrát pokusili dobýt Vršič, jehož obránci je však pokaždé odrazili; následující dva dny klidu pak využili k posílení svých řad před dalším italským náporem, který začal další dělostřeleckou přípravou 19.8. Následujícího rána se pak proti pozicím na Vršiči vrhlo několik vln italských útoků, z nichž některé dospěly až do samotných zákopů a došlo k boji na bodáky. Kolem poledne byli Italové nuceni stáhnout se do výchozích pozic. Po zbytek dne rakouské pozice přerývalo italské dělostřelectvo, ale večerní opakovaný útok pěchoty už nebyl zdaleka tak důrazný a Vršič byl uhájen. Vyčerpaní útočníci upustili od dalších útoků. 
 + 
 +Ještě více nalevo se italské oddíly začaly velmi pomalu a opatrně přibližovat Bovci a 14.8. bez boje dosáhli jižních a západních okrajů bovecké kotliny. Do 20.8. pak vyčkávaly, a teprve poté zahájily postup proti Bovci a hoře Rombon, která byla dominující pozicí nad ním; 22.8. dosáhli jižního okraje městečka a úpatí Rombonu, kde následujícího dne překvapivým úderem obsadily předsunuté postavení na jeho jihozápadním svahu. V útoku na horu však nepokračovaly, pouze obsadily Bovec, který byl vyklizen; zde se dostaly do dělostřelecké palby obránců. Očekávaný útok proti Rombonu byl zahájen až 27.8., ve stejný den kdy na něj z rakouské stran dorazily první jednotky LIR 27 vyslaného sem jako posila dosud slabých obránců. Ačkoliv italské horské jednotky se běhm útoku dokázaly dočasně uchytit na vrcholku Rombonu, protiútok obránců je vyhnal a na konci dne byla hora pevně v jejich rukou. Boje na Rombonu pak přešly v šarvátky menších oddílů. 
 + 
 +O půlnoci na 28.8. se Italové pokusili překvapivým útokem ještě jednou dobýt Vršič; bez úspěchu. 29.8. zaútočili znovu na Rombon, a 30.8. se pokusili prorazit v údolí Bovce - rovněž bez úspěchu. Na pravém křídle proběhl zároveň s tím poslední pokus o útok na Mrzli vrh (28.8.), kdy se po pěti nástupech během dne podařilo po setmění konečně prorazit zdejší obrannou linii, jen aby protiútok záloh útočníky zčásti vyhnal, zčásti odřízl a zničil. 
 + 
 + 
 +=== Zářijové boje === 
 +Na horské frontě, kde už se blížil příchod zimy, si však Italové nemohli dovolit delší pauzu a jelikož italské velení požadovalo před zahájením hlavní ofenzivy na sočské frontě dobytí bovecké kotliny a tolminského předmostí, (tedy znovu stejné cíle, o jaké se italské jednotky neúspěšně pokoušely během srpna), v září se na horní Soču přeneslo hlavní těžiště italské aktivity. 
 + 
 +První průzkumné boje proběhly na tolminském předmostí už v noci na 4. a na 5.9., hlavní útok pak 9.9. v poledne (boje trvaly až do noci), a znovu po 24hodinové intenzivní dělostřelecké přípravě 12.9., kdy Italové pětkrát vyrazili proti rakouským obranným liniím na obou výšinách tvořících předmostí, a pokaždé byli odraženi. Po delší pauza pak na konci září zaútočili ještě na Mrzli vrh a Vodil - podařilo se jim uchytit se na jihozápadním okraji Dolje donutit rakouské velení nasadit posily, ale ani další útoky v první polovině října průlom nepřinesly. Neúspěchem ovšem skončily i rakousko-uherské pokusy o jejich zahnání zpět. 
 + 
 +Na opačném křídle fronty u Bovce chtělo italské velení nejdříve obsadit Rombon a Javoršček po obou stranách bovecké doliny, aby získalo přístup do údolí Koritnice a Soče. Samotný útok byl zahájen později, neboť se čekalo na posílení jednotek i dělostřelectva, ale dělostřelecké ostřelování pozic obránců probíhalo takřka nepřetržitě. 11.9. vyrazily italské oddíly proti Rombonu, kde byl jejich postup však rychle zastaven dělostřelectvem a následujícího dne ukončen, a proti Javorščeku a Vršiči; tři útoky proti vrcholku Vršiče byly odraženy, oddílům bersaglierů se však podařilo zakopat se bezprostředně pod pozicemi obránců na Javorščeku. 13.9. byl odražen jejich pokus dobýt vrchol a v noci byli vyhnáni protiútokem. Následující dva dny (14.-15.9.) zasypalo italské dělostřelectvo pozice obránců těžkou palbou a následovala vlna za vlnou italských útoků soustředěná především proti Javorščeku, ale také proti úpatí Rombonu, pozicím v boveckém údolí (Ravelnik) a Vršiči. Italové nedosáhli ničeho (kromě obsazení nevelkých pozic na jižním svahu Javorščeku) a 19.9. se stáhli do výchozích pozic; obě strany však utrpěly oborvské ztráty, na rakousko-uherské straně způsobené především zoufalým nedostatkem dělostřelectva (v porovnání s italským), na italské pak opakovanými útoky proti dobře opevněným a silně bráněným pozicím. (OULK 3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet020.jpg|příloha 20]])
  
-==== Druhá bitva na Soči (18.7.-13.8.1915) ==== 
  
 ==== Třetí bitva na Soči (18.10.-3.11.1915) ==== ==== Třetí bitva na Soči (18.10.-3.11.1915) ====
 +Po zkušenostech z první, a především z druhé sočské bitvy byly na sočskou frontu - především na Kras - dopraveny vrtací soupravy, které měly za úkol zefektivnit budování obranných pozic a vylepšit jejich výslednou kvalitu. Ačkoliv dlouhá pauza mezi 2. a 3. bitvou poskytla obráncům velmi vítanou možnost doplnit jednotky, z nichž mnohé byly po skončení druhé bitvy zcela rozbité, vrátit na tabulkové početní stavy se podařilo jen oddíly nasazené severně od Vipavské doliny; jednotky na doberdobské planině měly ještě v okamžiku začátku třetí bitvy na Soči podstav celkem o 27 000 mužů. Navíc v důsledku odeslání některých jednotek na jiné fronty (8. ID do Tyrolska, kde měla nahradit německý Alpenkorps, 57. a 59. ID na Balkán) bylo i přes příjezd posil (60 IBrig na gorické předmostí okolo Sabotinu, 106. LdstID na jižní křídlo VII. sboru k Redipuglii, 28 ID namísto 57. a 59. ID na jižní křídlo celé fronty k Monfalcone) bylo na začátku října na sočské frontě k dispozici méně jednotek než na konci druhé bitvy na Soči. Vzrostl ale počet dělostřelectva (ze 462 hlavní na konci druhé bitvy na 604 na začátku třetí). Kritický Sektor III na Krasu byl rozdělen na severnější IIIa (VII. sbor) a jižnější IIIb (III. sbor).
 +
 +Po velmi výrazném neúspěchu prvního náporu proti rakousko-uherským pozicím v první a druhé bitvě na Soči i v letních bojích na horské frontě byla italská armáda zle pošramocena a její vrchní velitel byl přesvědčen, že potřebuje několik týdnů na reorganizaci a přípravu na další operace. Odmítl proto brát ohled na žádost Francie a Velké Británie, které chystaly na druhou polovinu září ofenzivu na západní frontě a žádaly Itálii, aby ve stejné době zaútočila také, a dopřál svým armádám na Soči oddych až do poloviny října, kdy byly dokončeny všechny přípravy a shromážděny potřebné zásoby munice. Za dva měsíce, které uplynuly od prvních bitev na Soči, byly italské jednotky na frontě doplněny, posíleny a vybaveny nejmodernější technikou (od přileb přes minomety až po děla). Zároveň ale Cadorna viděl, že rakousko-uherská ofenziva do jeho boku z Tyrolska, které se na začátku války obával, definitivně nehrozí. Do nové ofenzivy tedy vrhnul všechny síly a plánoval, že bude trvat tak dlouho, dokud se nepodaří rakousko-uherskou obrannou lini prolomit.
 +
  
 ==== Čtvrtá bitva na Soči (10.11.-2.12.1915) ==== ==== Čtvrtá bitva na Soči (10.11.-2.12.1915) ====
 +
 +==== Horská fronta (říjen-prosinec 1915) ====
  
 ==== Pátá bitva na Soči (9.3.-17.3.1916) ==== ==== Pátá bitva na Soči (9.3.-17.3.1916) ====
celkovy_prehled_udalosti.1525980253.txt.gz · Last modified: 2019/06/22 14:36 (external edit)