This is an old revision of the document!
Systém povolávání a doplňování
Všeobecná povinná vojenská služba byla v Rakousku-Uhersku zavedena roku 1868 (to mělo cca 41 milionů obyvatel). Týkala se veškeré mužské populace ve věku 19–42 let.
Před odvodní komise se každým rokem dostavilo cca 450 000 mužů (platí pro období těsně před rokem 1914). Z nich bylo odvedeno průměrně okolo 150 000 mužů1), a zhruba 60 000 odvedených mužů skutečně aktivně sloužilo, kdežto 90 000 bylo zařazeno do náhradní zálohy (toto číslo bude ale pravděpodobně pro starší období, ten podíl vycvičených se jistě časem zvyšoval).
Roční kontingenty pro prezenční službu byly v porovnání s ostatními mocnostmi nízké, a to ze dvou důvodů:
- byly stanovovány vždy na 10 let dopředu v rámci prodlužování rakousko-uherského vyrovnání a nutnost souhlasu ze strany uherských politiků se stávala jejich nejsilnější zbraní při jednáních o podmínkách prodloužení vyrovnání (poslední navýšení před válkou proběhlo v roce 1889, od kterého roku platily ty stejné kontingenty až po rok 1912, kdy byly navýšeny a snížena délka prezenční služby na dva roky, ovšem s platností od roku 1914, tedy před válkou se již nestihlo projevit)
- rakousko-uherská monarchie trpěla chronickým nedostatkem finančních prostředků na armádu.
Podle branného zákona z roku 1889 byl počet zařazených do armády každého roku omezen na cca 103 000 mužů pro společnou armádu a 31 000 pro Landwehr a honvéd dohromady2).
Do roku 1914 vzrostl počet mužů v Předlitavsku zařazených do prezenční služby postupně na 115 000 (počet obyvatel vzrostl na 52 milionů)3).
Všechny jednotky rakousko-uherské armády byly doplňovány na teritoriálním základě, tedy každá jednotka rakousko-uherské armády měla určen doplňovací obvod skládající se z několika sousedících politických okresů (s výjimkou speciálních a některých technických jednotek, které se doplňovaly z celého území státu). Důstojníci byli běžně zařazováni k jednotce mimo svou domovskou oblast, což však platí tím více, čím vyšší byla důsltojnická hodnost – zatímco vysoký důstojník mohl sloužit u libovolné jednotky a během své kariéry ji několikrát změnil, nižší důstojníci (a obzvláště záložní důstojníci) zpravidla sloužili u své vlastní jednotky nebo aspoň u jednotky tvořené vojáky stejné národnosti.