Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- celkovy_prehled_udalosti [2022/08/02 16:26] – [Italská/jihozápadní fronta (1915-1918)] signumbelli1914
+++ celkovy_prehled_udalosti [2022/08/02 16:31] – [Italská/jihozápadní fronta (1915-1918)] signumbelli1914
@@ Line 829: / Line 829: @@
 Skupina měla bránit celou italskou hranici, od vysokohorské fronty (u hranic se Švýcarskem) přes Tyrolsko (obklíčené italským územím ze tří stran, ale mající výhodu horského terénu), Dolomity a Korutanské Alpy až po nížinné Přímoří, potenciálním útokem Italů nejvíce ohrožené. Její obranné pozice se opíraly o permanentní (na horské frontě), resp. narychlo budované polní (na řece Soča) opevnění, nicméně hranice země měly být skutečně bráněny pouze v případě průniku nepravidelných italských sil (tak jako v předchozích válkách); v případě útoku italské armády bylo cílem skupiny GdK Rohr pouze vést ústupové boje na zdrženou až do okamžiku, kdy na bojiště dorazí posily z jiných částí fronty (předpokládal se ústup minimálně k Lublani a na linii Sávy, případně Drávy, v nejhorším případě až Dunaje).
-Na jaře 1915 byla skupina GdK Rohr posílena několika jednotkami z (nyní nečinné) srbské fronty a nakonec také fronty ruské a stala se formálně plnohodnotnou armádou. V polovině května 1915, když se ukázalo že italský vstup do války je nevyhnutelný a dojde k němu v krátkodobém horizontu, bylo nutno zvolit strategii pro nové bojiště. Rakousko-uherský plán, vytvořený tváří v tvář nebezpečí italského úderu směřujícího na Lublaň a Vídeň (nebo Budapešť), předpokládal zastavení slibně se rozvíjející ofenzivy na ruské frontě na řekách San a Dněstr, stažení mnoha rakouských i německých divizí z fronty, jejich odeslání na nové bojiště a provedení protiútoku do boku italských armád, které se v té době měly dostat až k Lublani. Německé velení naopak navrhovalo i za této situace soustředit se především na otevření pozemní cesty do Turecka (tedy ofenzivu na srbské frontě) a pro italskou frotnu vyčlenit minimální možné síly (které by stačily pro obranu, nikoliv však pro protiútok). Když se okolo 20.5. ukázalo, že italský nástup bude trvat déle než se očekávalo (italská armáda nebyla podle spolehlivých informací schopná udeřit dříve než na počátku června), a zároveň že situace na ruské frontě neumožňuje stažení tolika sil jaké rakouské velení požadovalo pro svou italskou ofenzivu, bylo nakonec přijato ještě jiné řešení, které vycházelo z toho, že srbská armáda není schopna ani ochotna vést ofenzivní operace proti Rakousku-Uhersku: na italskou frontu byly okamžitě odeslány téměř všechny rakousko-uherské jednotky z fronty srbské a jen malé množství rakousko-uherských jednoek z fronty ruské. Německé divize na italskou frontu nebyly vyslány žádné (pouze obranu Tyrolska podpořil německý Alpenkorps; ten však neměl dovoleno překročit italskou hranici a Německo Itálii vůbec nevyhlásilo válku), měly však nahradit rakousko-uherské síly na frontě srbské (což by zároveň umožnilo provést Němci požadovanou ofenzivu do Srbska). Všechny síly, které k italské hranici byly přesunuty, měly být nakonec okamžitě nasazeny co nejblíž k hranicím a zaujmout obranné postavení; jejich úkolem tedy bylo od počátku co nejrozhodněji bránit italskému postupu do hloubi rakouského území.
+Na jaře 1915 byla skupina GdK Rohr posílena několika jednotkami z (nyní nečinné) srbské fronty a nakonec také fronty ruské a stala se formálně plnohodnotnou armádou. V polovině května 1915, když se ukázalo že italský vstup do války je nevyhnutelný a dojde k němu v krátkodobém horizontu, bylo nutno zvolit strategii pro nové bojiště. Rakousko-uherský plán, vytvořený tváří v tvář nebezpečí italského úderu směřujícího na Lublaň a Vídeň (nebo Budapešť), předpokládal zastavení slibně se rozvíjející ofenzivy na ruské frontě na řekách San a Dněstr, stažení mnoha rakouských i německých divizí z fronty, jejich odeslání na nové bojiště a provedení protiútoku do boku italských armád, které se v té době měly dostat až k Lublani. Německé velení naopak navrhovalo i za této situace soustředit se především na otevření pozemní cesty do Turecka (tedy ofenzivu na srbské frontě) a pro italskou frotnu vyčlenit minimální možné síly (které by stačily pro obranu, nikoliv však pro protiútok).
+Když se okolo 20.5. ukázalo, že italský nástup bude trvat déle než se očekávalo (italská armáda nebyla podle spolehlivých informací schopná udeřit dříve než na počátku června), a zároveň že situace na ruské frontě neumožňuje stažení tolika sil jaké rakouské velení požadovalo pro svou italskou ofenzivu, bylo nakonec přijato kompromisní řešení, které vycházelo z toho, že srbská armáda není schopna ani ochotna vést ofenzivní operace proti Rakousku-Uhersku: na italskou frontu byly okamžitě odeslány téměř všechny rakousko-uherské jednotky z fronty srbské a jen malé množství rakousko-uherských jednotek z fronty ruské. Německé divize na italskou frontu nebyly vyslány žádné (pouze obranu Tyrolska podpořil německý Alpenkorps; ten však neměl dovoleno překročit italskou hranici a Německo Itálii vůbec nevyhlásilo válku), měly však nahradit rakousko-uherské síly na frontě srbské (což by zároveň umožnilo provést Němci požadovanou ofenzivu do Srbska). Všechny síly, které k italské hranici byly přesunuty, měly být nakonec okamžitě nasazeny co nejblíž k hranicím a zaujmout obranné postavení; jejich úkolem tedy bylo od počátku co nejrozhodněji bránit italskému postupu do hloubi rakouského území.
 Nová italská fronta při zahájení nepřátelství vypadala tedy takto:
-Vrchním velitelem všech sil na jihu - tedy na italské i srbské frontě - byl arcivévoda Evžen (dosavadní vrchní velitel na balkánské frontě); po konsolidaci nového rozestavení sil však byla srbská fronta na počátku června z jeho podřízenosti vyjmuta a on zůstal vrchním velitelem fronty italské.
+  * Vrchním velitelem všech sil na jihu - tedy na italské i srbské frontě - byl arcivévoda Evžen (dosavadní vrchní velitel na balkánské frontě); po konsolidaci nového rozestavení sil však byla srbská fronta na počátku června z jeho podřízenosti vyjmuta a on zůstal vrchním velitelem fronty italské.
-Velení v Tyrolsku se ujal generál Dankl (dosavadní velitel 1. rakousko-uherské armády).
+  * Velení v Tyrolsku se ujal generál Dankl (dosavadní velitel 1. rakousko-uherské armády).
-Velení na horské frontě (Dolomity, Korutany) zůstalo v rukou GdK Rohra, dosavadní velitel celé armádní skupiny.
+  * Velení na horské frontě (Dolomity, Korutany) zůstalo v rukou GdK Rohra, dosavadní velitel celé armádní skupiny.
-Velení na úseku mezi Julskými Alpami a mořem, tedy nejkritičtější úsek nové obranné linie, převzal generál Boroevič, dosavadní velitel rakousko-uherské 3. armády v Karpatech, která byla postupem do Haliče a zkracováním fronty postupně zcela uvolněna.
+  * Unordered List ItemVelení na úseku mezi Julskými Alpami a mořem, tedy nejkritičtější úsek nové obranné linie, převzal generál Boroevič, dosavadní velitel rakousko-uherské 3. armády v Karpatech, která byla postupem do Haliče a zkracováním fronty postupně zcela uvolněna.
 ==== Úvodní boje na italské frontě (květen-červen 1915) ====