====== Mobilizace a povolávání za války ======

[[odvody_za_valky|Přehled všech odvodů za války poskytuje tato tabulka]]

===== Mobilizace =====

V okamžiku mobilizace v létě 1914 byl v prezenční službě **ročník 1890** (sloužili od podzimu 1911 a byli krátce před očekávaným odchodem do civilu), **ročník 1891** (sloužili od podzimu 1912) a **ročník 1892** (sloužili od podzimu 1913). Tito muži tvořili mírový stav armády.

Krom nich byli okamžikem mobilizace povoláni všichni záložníci, tedy muži **ročníků 1882-1889**((Klose; Pichlík: Čeští vojáci proti válce, str. 29; POZOR ale: Pokud byl někdo odveden o rok či dva později, tak byl o rok či dva déle v záloze své jednotky a fakticky tak byli ke svým jednotkám povoláni i někteří muži ročníků 1881 a 1880; VL IR 81 jednoznačně potvrzují ročník 1881, ovšem 1880 se prakticky nevyskytuje, což je trochu záhada...)), kteří si byli v letech 1903-1913 odbyli prezenční službu. Ti doplnili mírové početní stavy jednotek na válečné. Navíc byli povoláni vycvičení domobranci I. výzvy, tedy muži **ročníků 1877-1881**((Pichlík: Čeští vojáci proti válce, str. 29, píše ovšem po 1876, což je v rozporu s Klosem uváděným údajem o tom, že od 38 let včetně je druhá výzva)), kteří už byli (po odbytí prezenční služby v letech 1897-1904) ve svých 34 letech vyřazeni ze zálohy svých jednotek; v pásmu armádních sborů sousedících s Ruskem, Rumunskem, Srbskem a Itálií byli povoláni i vycvičení domobranci II. výzvy((Klose)), tedy **ročníky 1872-1876** (na našem území se o týkalo oblasti I. armádního sboru). Z těch byly sestaveny domobranecké jednotky (ty v míru neexistovaly). Armáda v tomto složení během několika dnů po mobilizaci vytáhla do pole.

Povoláni byli také náhradní záložníci **ročníků 1882-1892**((Pichlík: Čeští vojáci proti válce, str. 29)) (čili muži, kteří byli sice při odvodech svých ročníků uznáni za schopné vojenské služby, ale nebyli povoláni k prezenční službě a namísto ní prošli jen zkráceným 8-týdenním výcvikem). Jejich většina zůstala v kasárnách a po odchodu jednotek do pole začal jejich válečný výcvik, aby mohli nahrazovat ztráty utrpěné jednotkami v poli; někteří z nich však zřejmě odešli na frontu hned s plukem, a každopádně byli ve větším počtu zařazováni už do II. pochodových praporů v září.

Navíc byli v příhraničních oblastech okamžitě ((Klose)), ve zbytku země 25.-26. srpna předčasně povoláni muži **ročníku 1893**((Pichlík: Čeští vojáci proti válce, str. 29)), kteří měli na vojnu nastoupit na podzim 1914; po několikatýdenním výcviku odcházeli na frontu v listopadu 1914((VL IR 81)).

Na začátku září 1914 (v Uhersku 25.-28.8.) byli povoláni vycvičení domobranci II. výzvy ((Pichlík: Čeští vojáci proti válce, str. 41; Klose)), tedy ročníky 1872-1875 i z území ostatních sborových okrsků (jejich povolání vyhlášeno 20.8.((Lidové noviny, 17.10.194)) ).

Ve výsledku se tedy mobilizace týkala všech vycvičených mužů **ročníků 1872-1893**, kterých narukovalo cca 2,9 milionů (včetně 66 000 příslušníků pracovních oddílů a 54 000 důstojníků mimo službu), aby společně s 450 000 muži v aktivní službě (včetně 36 000 důstojníků) vytvořili zmobilizovanou rakousko-uherskou armádu čítající 3 350 000 mužů.
===== Předčasné odvody =====

V druhé polovině září byly nařízeny ((Lidové noviny, 17.10.1914)) a v říjnu proběhly předčasné odvody, které se týkaly mužů ročníku 1894 (tedy těch, kteří by v míru šli k odvodům na jaře 1915 a prezenční službu by nastoupili v říjnu 1915) a také mužů ročníků 1893 a 1892, kteří při pravidelném odvodu na jaře 1914 dostali odklad (zurückzustellen, dobově česky "odstaviti") - nebyli tedy odvedeni, ale ani prohlášeni za neschopné služby.((Svolávací vyhláška, Lidové noviny 19.9. (ranní vydání) )) Hned na konci října 1914 (26.) byli odvedení také povoláni ke službě ve zbrani; ročník 1894 na frontu odcházel v lednu 1915((VL IR 81)).

===== Opakované odvody =====

Odvody dalších mužů pak probíhaly po celou válku -- další vojáci byli získáváni opakovanými odvody, k nimž se dostavovali už jednou za služby neschopné prohlášení branci, kteří byli díky sníženým nárokům a přísnějšímu posuzování důvodů neschopnosti zčásti "uschopňováni".

První z nich byly oznámeny 22.10. na druhou polovinu listopadu (15.11.--2.12.), jednalo se o přehlídku osob ročníků 1878--1890 domobraneckou službou povinných (tedy od prvního roku záložníků až po I. výzvu domobrany včetně), kteří byli při prohlídce před rokem 1914 uznáni za nezpůsobilé nebo superarbitrováni ((Lidové noviny, 17.10.1914 a 13.11.1914 (ranní vydání) )). Takových mužů se dostavilo přes 1 750 000((Klose: Deckung des Personellen Bedarfes; ačkoliv Národní Listy, 21.10.1914, ranní vydání, a Lidové noviny, 22.10.1914, ranní vydání vypočítávají, že jich mohlo být v celém Rakousku-Uhersku zhruba 2,2--2,5 milionu)), za schopné bylo prohlášeno a na konci ledna 1915 povoláno 619 000 z nich((OULK 2, Beilag 2)).

Opakované odvody pak probíhaly po celou dobu války ještě mnohokrát (viz [[odvody_za_valky|přehled všech odvodů za války]]).



===== Rozšíření věkové hranice pro službu v armádě =====

Na konci května 1915 byla povinná vojenská služba rozšířena o 7 let na horní hranici (tedy do 50 let věku) a o 1 rok na spodní (tedy od 18 let věku). 

Nejstarší domobranci ročníku ročníku 1865 byly odvedeni poprvé na konci července 1915, od léta byli postupně povoláváni do vojska. Tito 43-50letí muži byli však odváděni jen zčásti a na přelomu let 1915 a 1916 bylo rozhodnuto, že budou nahrazovat mladší ročníky v týlové službě, aby tyto mohly být zařazeny do bojových jednotek; do května 1916 tímto způsobem nahrazeno přes 300 000 mužů, později ještě dalších 70 000.((OULK 4, str. 96 angl. verze))

Nejmladší povinní - tedy 18letí - byli odvedeni v roce 1915 v červnu/červenci, povoláni však až v říjnu (na frontu se první z nich dostali v lednu 1916 s XVIII. pochodovými formacemi). V roce 1916 byli 18letí odvedeni už v dubnu/květnu a povoláni hned v květnu, na frontu se tak první z nich mohli dostat už na konci léta. V roce 1917 se odvody 18letých konaly v únoru a povoláni byli v březnu, na frontu se tak mohli dostat opět už v létě. V roce 1918 pak odvody 18letých proběhly hned v lednu a povolání v únoru.


===== Zprošťování služby ======

Na druhou stranu, v roce 1915 dosáhl počet mužů vojenské služby jinak schopných, ale zproštěných z hospodářských důvodů, počtu 950 000, a 25 000 z dříve povolaných bylo z těchže důvodů ze služby propuštěno. V době setí a sklizně bylo na dovolenou v roce 1915 posláno celkem 718 000 mužů a 62 000 bylo posláno přímo na práce v zemědělství.((OULK 4, str. 99 angl. verze))

===== Stabilizace situace =====

Na počátku roku 1916 (po odchodu XVIII. pochodových praporů) bylo v zázemí k dispozici pouze 75 000 náhradníků. Zhruba 600 000 dalších mužů bylo však již odvedeno a čekalo na povolání. Znamenalo to, že armáda má dostatek lidských rezerv na udržování svých početních stavů pouze do podzimu 1916. Začalo se uvažovat o povolání 17letých mužů a rozšíření horní hranice vojenské povinnosti na 55 let.((OULK 4, str. 99 angl. verze)) Vzhledem k vývoji války ale nakonec nebylo takového opatření třeba a po zbytek války si rakousko-uherská armáda, jejíž celkový početní stav se od roku 1917 začal snižovat, už vystačila s odváděním nově dorůstajících ročníků a opakovaným "prosíváním" všech mužů do 50 let věku. 

V zimě 1917/1918 bylo odvedeno 70 % mužů schopných služby, zatímco zbytek pracoval ve válečném průmyslu.

Za celou dobu trvání války zmobilizovalo Rakousko-Uhersko asi 7 500 000 mužů, tedy zhruba 60% mužského obyvatelstva mezi 18 a 53 lety věku.((Velké dějiny Zemí Koruny české, str. 611))