User Tools

Site Tools


celkovy_prehled_udalosti

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Both sides previous revisionPrevious revision
Next revision
Previous revision
celkovy_prehled_udalosti [2022/08/06 22:22] – [Úvodní boje na italské frontě (květen-červen 1915)] signumbelli1914celkovy_prehled_udalosti [2022/09/15 21:53] (current) – [Třetí bitva na Soči (18.10.-3.11.1915)] signumbelli1914
Line 864: Line 864:
 V následujících dnech zahájily svou ofenzivu jednotky italských 2. a 3. armády mezi Tolminem a mořem. Jižní křídlo 3. armády překročilo dolní tok Soče (o kterém bylo přesvědčeno, že je bráněn hlavními rakouskými silami), obsadilo Monflacone a jakmile narazilo na skutečné hlavní obranné postavení rakousko-uherské armády na okraji Krasu nad ním, postup zastavilo. Postup severního křídla italské 3. armády proti předmostí u Gorice byl poměrně snadno odražen. Jižní křídlo italské 2. armády se pak pokusilo vytvořit předmostí na východním břehu Soše u Plave - dva prapory, které řeku 9.6. úspěšně překročily, byly však odraženy méně početnými obránci kóty 383 a donuceny stáhnout se zpět na západní břeh řeky. V následujících dnech zahájily svou ofenzivu jednotky italských 2. a 3. armády mezi Tolminem a mořem. Jižní křídlo 3. armády překročilo dolní tok Soče (o kterém bylo přesvědčeno, že je bráněn hlavními rakouskými silami), obsadilo Monflacone a jakmile narazilo na skutečné hlavní obranné postavení rakousko-uherské armády na okraji Krasu nad ním, postup zastavilo. Postup severního křídla italské 3. armády proti předmostí u Gorice byl poměrně snadno odražen. Jižní křídlo italské 2. armády se pak pokusilo vytvořit předmostí na východním břehu Soše u Plave - dva prapory, které řeku 9.6. úspěšně překročily, byly však odraženy méně početnými obránci kóty 383 a donuceny stáhnout se zpět na západní břeh řeky.
  
-V reakci na tyto neúspěchy italské nejvyšší velení 10.6. rozhodlo o změně taktiky:  +V reakci na tyto neúspěchy italské nejvyšší velení 10.6. rozhodlo o změně taktiky: Zatímco dosud byly nastupující italské jednotky rozloženy víceméně rovnoměrně podél celé délky fronty, nyní se měla každá armáda soustředit na jeden klíčový bod a zde prorazit. V případě italské 2. armády se jednalo Plave, kde od 12.6. probíhaly opakovaně neúspěšné italské pokusy dobýt kótu 383. Po příchodu posil 16.6. se konečně Italům podařilo uchytit v pozicích bezprostředně pod vrcholem, který však zůstával v rakouských rukou; Italové tím přišli o výhodu dělostřelecké podpory, neboť jejich baterie nemohly pálit na rakouské pozice na kótě 383, aniž by ohrozily pozice italské. Úspěšná obrana kóty 383 pak pokračovala až do 22.6., kdy italské útoky ustaly. V sektoru italské 3. armády byl za těžiště ofenzivy určen úsek mezi Monfalcone a Sagradem, kde musely italské oddíly nejdříve překonat území úmyslně zatopené rakouskými obránci, a poté nastupovali proti výšinám u Redipuglie. Prorazit se jim nepodařilo, nicméně soustředili sem silnější a silnější dělostřeleckou palbu; od 20.6. italské dělostřelectvo začalo ostřelovat pozice obránců i v noci, což dále ztížilo jejich udržování. 
-==== První bitva na Soči (23.6.-3.7.1915) ====+ 
 +Velmi váhavě vedený italský pokus o překvapivý a rychlý útok na nepřipravenou rakouskou obranu tak selhal doslova na celé čáře. Italské velení proto po příchodu dalších posil (včetně silnějšího dělostřelectva) hodlalo zahájit systematicky vedenou ofenzivu. 
 +==== První bitva na Soči (23.6.-7.7.1915) ==== 
 +Velení rakouské 5. armády si bylo vědomo italských příprav k metodicky vedené ofenzivě a okolo 20.6., kdy už ji očekávalo každou hodinou, posílilo svou obrannou linii téměř všemi zálohami, které mělo k dispozici; blíže k frontě přisunulo také pochodové prapory, které měly být nasazeny v případě nutnosti v místech italského průlomu. Italská ofenziva byla zahájena ráno 23.6. masivní, ale nedostatečně koncentrovanou dělostřeleckou palbou. Se soumrakem pak vyrazily italské průzkumné oddíly na průzkum bojem; jejich výpady byly odraženy ještě rakousko-uherskými oddíly předsunutými před samotnou hlavní obrannou linii (které byly následně staženy na ni), ale ukázaly rakouskému velení, na jakých směrech se Italové soustředí. Byly to v úseku italské 3. armády Monfalcone a Monte san Michele - tudy měly italské oddíly pronikat na Kras -, v úseku italské 2. armády pak gorické předmostí a Plave - kde měly italské jednotky za úkol dobýt vrch Kuk (611) a odtud Svetou Goru, čímž by vpadli do zad obráncům gorického předmostí; hned prvního dne zde bylo ale odraženo osm pokusů o útok na stále nedobytou kótu 383. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet037.jpg|příloha 37]]) 
 + 
 +Stejný vzorec se pak opakoval až do konce června: přes den masivní italská dělostřelecká palba, večer průzkumné výpady menších oddílů, a v noci pokračující dělostřelecká palba snažící se obráncům bránit v opravách poničených pozic. Italské oddíly se takto den za dnem přibližovaly k hlavním rakousko-uherským obranným liniím a zaujímaly pozice, z nichž měly zahájit hlavní útok; za celou tu dobu se jim ale opakovanými pokusy nepodařilo vypudit obránce ani z kóty 383 nad Plave, takže plánovaný obchvatný úder do zad obránců na Svete Goře, který měl hlavní útok dále na jihu usnadnit, se nemohl realizovat. 
 + 
 +Hlavní italský útok pak začal po týdenním dělostřelecké přípravné palbě (což bylo v této fázi války nevídané) 30.6. Nejtěžší boje se odehrávaly v oblasti Redipuglie, kde se Italům podařilo hned během prvního dne získat několik set metrů území a zatlačit obránce z úpatí výšin na západním okraji Doberdobské planiny na samotné tyto výšiny. V následujících dnech zde probíhaly zuřivé boje, ale všechny lokální úspěchy italských jednotek byly nakonec zvráceny úspěšnými protiútoky a Italové nezískali víc než dalších pár set metrů území. 3.-4.7. proběhly také první (neúspěšné) italské útoky proti Monte san Michele. Boje vyvrcholily 5.7., ovšem beze změny taktické situace - obě strany však byly v jejich důsledku zcela vyčerpány.  
 + 
 +V úseku gorického předmostí provedli Italové jen slabý útok hned 30.6. (na Sabotin a Podgoricu), pak ale jejich aktivita ustala. Další pokus o dobytí Sabotinu a Podgorice přišel až 5.7., kdy celá první bitva na Soči vrcholila, a i ten byl relativně snadno obránci odražen. Také na úseku tolminského předmostí se Italové omezili v prvních dvou červencových dnech na silnou dělostřeleckou palbu, kterou však nenásledoval očekávaný útok. Až ve dnech 3.-4.7. se italské oddíly pokusily postoupit proti jižnímu úseku předmostí, avšak neúspěšně. Zároveň se v těchže dnech snažily obsadit zbytek masivu Krnu (především Batognicu) a Mrzli vrh, rovněž neúspěšně. Poté italský IV. sbor, který zde působil, další ofenzivní akce odvolal. 
 + 
 +Ve dnech 6.-7.7. ještě proběhlo několik dalších italských pokusů o útok na jižní stranu gorického předmostí a v okolí Redipuglie a také (6.7.) další neúspěšný pokus obsadit Batognicu. Nebyly však ani zdaleka tak intenzivní jako v předchozích dnech - a v noci na 8.7. byla celá sočská fronta už úplně klidná. 
 + 
 +Když první bitva na Soči skončila, ztráty Italů činily 1 916 padlých, 11 495 raněných a 1 536 nezvěstných a zajatých, ztráty rakousko-uherské 5. armády pak 8 800 padlých a raněných a 1 150 nezvěstných (z toho 2/3 připadaly na nejjižnější obranný sektor III, tedy na Kras) - útočník tedy utrpěl zhruba 1,5x vyšší ztráty než obránce. 
 +==== Druhá bitva na Soči (18.7.-10.8.1915) ==== 
 +Rakousko-uherské velení v krátké pauze mezi koncem první a začátkem druhé bitvy na Soči dokončilo reorganizaci a posílení svých sil v nejkritičtějším jižním úseku (sektor III), v jehož čele stálo dosud velitelství 57. pěší divize. Zodpovědnost za něj nyní převzalo velitelství VII. armádního sboru, jehož dvě maďarské divize (17. a 20.) sem byly přesunuty ze sektoru armádní skupiny Rohr (od Krnu), kam byly místo nich odeslány na horský boj lépe připravené oddíly 44. zeměbranecké pěší divize; zároveň byl úsek posílen 61. pěší divizí, která přijela z balkánského bojiště (kde tím pádem už nezůstaly téměř žádné mobilní síly). (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet038.jpg|příloha 38]]) 
 + 
 +Italský plán tentokrát předpokládal hlavní úder silami 3. armády na Monte san Michele; 2. armáda měla pouze vázat rakouské síly, aby nemohly na Kras odeslat posily. Útok začal mohutnou dělostřeleckou přípravou 18.7., která však tentokrát trvala jen půl dne a okolo poledne vyrazily italské oddíly do útoku. Po celodenních tvrdých bojích o Monte san Michele se jim podařilo obránce opět vypudit jen v úzkém sektoru fronty o pár set metrů dozadu. Demonstrační útoky italské 2. armády na gorické předmostí i u Plave byly 18.7. snadno odraženy. 
 + 
 +Následujícího dne byla odražena další série útoků i na ostatních úsecích doberdobské plošiny, ztracena byla opět jen malá část obranné linie (kóta 143). Rakousko-uherské jednotky při tom však utrpěly obrovské ztráty - sektor III přišel o 5 500 mužů, což bylo neudržitelné. Musely být nasazeny zálohy, kterých však nebyl dostatek, a rakouské nejvyšší velení v reakci na to přidělilo 5. armádě poslední mobilní jednotky z Balkánské fronty (59. pěší divize). Tohoto dne proběhl závažnější útok na gorické předmostí, který byl v celodenních bojích úspěšně zastaven. 
 + 
 +20.7. pak italský útok, zahájený po 5hodinové dělostřelecké přípravě, konečně dobyl Monte san Michele; následujícího dne byly však pozice rakousko-uherkýcm protiútokem získány zpět a série útoků a protiútoků, do nichž obě strany vrhaly další a další posily, pokračovala až do 24.7. Také v úseku jižně odtud probíhaly boje, jejichž intenzita se postupně zvyšovala, až 23.7. rakousko-uherští obránci ztratili další malý úsek svých obranných pozic, který následujícího dne dobyli zpět jen aby o něj hned zase přišli. 
 + 
 +20.7. byly zahájeny také útoky italských sil proti gorickému předmostí, nejtěžší boje probíhaly o Podgoricu a Sabotin; obě pozice byly však uhájeny a Italové po dvou dnech těžkých, ale neúspěšných bojů svou ofenzivu v tomto sektoru ukončili; 23.7. byli vyhnáni z posledního úseku původních rakouských obranných linií, který se jim podařilo na počátku útoků získat. 
 + 
 +Paralelně s boji na hlavním směru italského útoku probíhaly od 19.7. i boje na vysokohorském bojišti na opačném křídle rakousko-uherské 5. armády. Italské oddíly zde po třech dnech úsilí 21.7. obsadily Batognicu, nicméně všechny ostatní pozice, na něž směřovaly italské útoky, byly ubráněny. Obránci Batognice, kteří se stáhli do narychlo zbudované pozice na nejvýchodnějším okraji hory, ji pak úspěšně bránili před dalšími italskými útoky až do 25.7., kdy odrazili poslední z nich. Tím boje na tomto úseku skončily a fronta se ustálila. Pokus o dobytí Mrzleho vrhu, ke kterému mělo také dojít, rakousko-uherští obránci prakticky nezaznamenali... 
 + 
 +Ve dnech 25.-26.7. pak vyvrcholila bitva na hlavním válčišti, na Krasu. Italové nasadili do útoku celý čerstvý armádní sbor a znovu a znovu nastupovali proti všem výšinám na západním okraji Doberdobské planiny. Dočasně obsadili jak Monte san Michele, tak kótu 118 dále na jih, ale z obou je vyhnaly rakouské protiútoky. Obě strany utrpěly obrovské ztráty, Italové po svém neúspěchu však očekávali rakouský protiútok a aby zabránili ztrátě těch několika malých územních zisků, kterých v dosavadním průběhu boje dosáhli, začali přisouvat posily od 2. armády i od Karnské skupiny. Jejich hlavní síly mezitím upustily od dalších ofenzivních akcí a v následujících dnech pouze zasypávaly rakouské vojáky dělostřeleckou palbou. Rakouské velení této pauzy využilo k doplnění a přeskupení svých velmi vyčerpaných jednotek. Zároveň pozorovalo, že druhá sočská bitva se chýlí ke konci. 
 + 
 +Poté, co v noci 30.7. a 1.8. provedli Italové menší výpady proti kritickým místům rakouské obranné linie, zaútočili ještě jednou 2.-3.8. plnou silou na výběžek obranných pozic mezi kótami 197 (jižně od Mte san Michele) a kótou 118 (Mte dei sei Busi). I tento útok byl nakonec odražen a italské vrchní velení přikázalo ukončit ofenzivu. Velitel italské 3. armády však svým jednotkám vydal rozkaz pokračovat v metodickém pomalém postupu vpřed, a tak se boje táhly ještě několik dalších dní (někdy se uvádí do 10.8., jindy do 13.8.), aniž by však přinesly jakoukoliv změnu situace na frontě. 
 + 
 +Celkové ztráty Italů činily (od 18.7. do 3.8.) 41 866 mužů. Rakouské ztráty (od 15.7. do 15.8.) byly o něco vyšší: 7 721 padlých, 26 692 raněných a 12 290 nezvěstných (plus cca 6 400 nemocných). Když se k italským ztrátám připočítají i poslední dny ofenzivy, lze prohlásit, že ztráty útočníků a obránců byly téměř vyrovnané. 
 + 
 +==== Vysokohorská fronta (červenec-září 1915) ==== 
 + 
 +=== Karnská fronta === 
 +Karnská fronta byla od poloviny července 1915 prakticky klidná. Velení armádní skupiny Rohr toho využilo k reorganizaci jednotek a jelikož bylo rozhodnuto, že současné obranné pozice, které italské síly nebyly schopny na začátku války prorazit, mají být drženy trvale, i jejich posílení - pracovní oddíly, které dosud budovaly předpokládané ústupové pozice dále v týlu, byly přesunuty k zesilování pozic přímo na hranici, dobrovolnické útvary, které byly sestaveny po vypuknutí války s Itálií z místních mužů (kteří z různých důvodů, zpravidla věku, nepodléhali branné povinnosti), byly rozmístěny z (menší) části na frontu a z (větší) části do zázemí. Na konci srpna většina oddílů armádní skupiny Rohr (vyjma 44. zeměbranecké divize, která v té době tvrdě bojovala u Bovce a Krnu) dosáhla plných tabulkových početních stavů a velení bylo přesvědčeno, že má dostatek sil na hájení obranných pozic před případnými dalšími italskými útoky, pokud přijdou. V polovině září pak dokonce úspěšně vyhnala Italy z takticky významného masivu Findenigkofel, části hraničního hřebene kolem Plöckenpassu, který Italové na počátku války obsadili; pokračování tohoto podniku, které mělo ambici hřeben získat zpět celý, se však na počátku října nevydařilo, stejně jako několik dalších lokálních útoků. V polovině října pak další činnost na frontě definitivně zastavil příchod zimy a nutnost odeslat posily na Sočskou frontu, kde byla zahájena třetí bitva na Soči. (OULK 3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet021.jpg|příloha 21]]) 
 + 
 +=== Fronta v Dolomitech === 
 + 
 +Po neúspěchu italské 4. armády na počátku války panoval od poloviny června klid také na frontě v Dolomitech (rakousko-uherský nejvýchodnější, V. obranný úsek tyrolské fronty, od 6.6. podřízený velitelství speciálně vzniklé divize Pustertal). Ten byl však jen dočasný, neboť italská 4. armáda se chystala na nový pokus prorazit rakousko-uherské pozice. Útok zahájila dvoudenní dělostřelecká příprava 5.7.1915 a od 7.7. začaly jednotlivé útoky italských jednotek prakticky po celé délce fronty. Jejich prvním cílem bylo umlčet rakousko-uherské pevnosti, které v oblasti byly vystavěny; při prvním postupu na začátku války se k nim italské oddíly dostaly na většině míst až na dostřel, takže se jednalo o bezprostřední cíl. Italské útoky se odehrávaly zhruba ve třech vlnách: 5.-11.7., 15.-20.7. a 31.7.-.20.8. Některé forty byly zcela zničeny dělostřeleckou palbou, žádný však nebyl Italy obsazen; nejtěžší boje probíhaly o vrcholy Col di Lana (zde do bojů zasáhly i jednotky německého Alpenkorpsu), Col di Farzalego, Tofana II a III, Mte Piano, Drei Zinnen (Tre Cime) - některé z nich přešly několikrát z rukou do rukou, ale nakonec byla celá rakousko-uherská obranná linie udržena, přesto že před třetí vlnou italských útoků byly zálohy, které armádní skupina Rohr měla k dispozici, odeslány na sočskou frontu (kde probíhala druhá bitva na Soči). Italové získali několik vedlejších pozic taktického významu na vrcholcích či svazích, na druhé straně i rakousko-uherské oddíly v rámci bojů na některých místech postoupily a obsadily nové, takticky výhodnější pozice. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet027.jpg|příloha 27]]) 
 + 
 +=== Tyrolská fronta === 
 + 
 +Ve druhé polovině srpna spustila ještě jednu útočnou operaci také italská 1. armáda, konkrétně její pravé křídlo. Jejím cílem bylo dobýt oblast Folgaria-Lavarone, ale nekoordinované útoky na různé úseky obranné linie přinesly stejný výsledek jako v Dolomitech - několik zcela rozstřílených, ale nedobytých fortů, zisk několika vedlejších vrcholů, ale žádný průlom obranných linií. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet027.jpg|příloha 27]]) Po zkušenosti z těchto bojů rakousko-uherské velení definitivně přesunulo dělostřelectvo i z těch nejmodernějších fortů do polního opevnění, neboť se ukázalo, že to je účinnější způsob obrany; forty zůstaly plnit úlohu prakticky jen "návnady" na italskou dělostřeleckou palbu, která na ně mnohdy vyplýtvala obrovské množství munice v domnění, že jsou stále obsazeny. 
 + 
 +Po šestidenním dělostřeleckém ostřelování (15.-20.8.) se pokusily o útok ještě i jednotky italské 5. divize v nejzápadnějším sektoru Tyrolské fronty, konkrétně na Tonalský průsmyk. I tento útok byl však odražen, Italové obsadili pouze pozici na Pt. di Albiolo; ta byla 23.9. získána protiútokem zpět, 3.10. znovu dobyta Italy a následujícího dne definitivně znovudobyta rakousko-uherskými oddíly. Několik menších útoků obou stran během září a začátku října na jiných místech západotyroslké fronty skončilo bez výsledku. 
 + 
 +Jelikož nejvyšší italské velení naléhalo na splnění vytyčených cílů na Tyrolské frontě ještě před příchodem zimy, italská 4. armáda v průběhu září provedla ještě několik ofenzivních pokusů na různých místech fronty, ale bez výrazných výsledků - dobyt byl pouze vrchol Tofana I (18.9.) a vysunutá rakouská pozice na hoře Coston u Folgarie (23.9.) 
 +==== Boje na horní Soči (srpen-září 1915) ==== 
 +=== Srpnové boje === 
 +Po neúspěchu na hlavním bojišti se italské vrchní velení pokusilo ještě před příchodem podzimu a zimy přenést těžiště své ofenzivy na sever, na horní tok Soče. Jeho záměrem bylo dobýt Krn - Mrzli vrh - Tolmin - Most na Soči (v úseku rakousko-uherského XV. armádního sboru) a odtud postupovat na jih do boku obráncům na dolní Soči, a také Vršič - Javoršček - Bovec - Rombon (v úseku 44. zeměbranecké pěší divize, patřící už do armádní skupiny Rohr) a odtud postupovat do boku obráncům Karnské fronty. (OULK 2 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol2/FullSize/Leaflet040.jpg|příloha 40]]) 
 + 
 +Boje začaly dělostřeleckou přípravou ve dnech 12.-13.8. na celém úseku mezi tolminským předmostím a Bovcem, která mimo jiné vypálila vesnice za frontou. 14.8. pak Italové zahájili první útok na Batognicu a na hřeben Mrzleho vrhu - oba skončily nezdarem a většina nástupů se rozpadla v obranné palbě. Další italské útoky na proběhly v úseku Krn - Mrzli vrh ve dnech 18.-19.8., ale opět skončily bez úspěchu. Rakousko-uherský XV. armádní sbor (který byl zodpovědný za celý úsek I od Krnu až pod Most na Soči) navíc dostal v průběhu bojů střední a těžké dělostřelectvo, které začalo opětovat palbu italských děl z Kolovratu a tím ulehčilo obráncům. 
 + 
 +Mezitím 16.8. vyrazily do útoku italské oddíly na jižní straně tolminského předmostí, které měly za úkol dobýt Most na Soči, resp. obě výšiny tvořící předmostí; podařilo se jim však získat jen úzký pruh území na jižní z nich. Následujícího dne se je rakousko-uherské oddíly pokusily vytlačit protiútokem, ale rovněž bez úspěchu. Rakouské velení, které nemělo přesné informace o situaci na bojišti, se nyní obávalo, že reálně hrozí ztráta předmostí a narychlo na frontu přisouvalo posily; zároveň však přikázalo držet pozice za každou cenu. Italové však v tlaku bezprostředně nepokračovali a posily nakonec ani nebylo třeba nasadit. Další útok na obě výšiny přišel až o den později (18.8.) a byl opět odražen. O den později pak rakousko-uherské síly protiútokem vyhnaly italské oddíly téměř z celého území, které obsadily 16.8., a v italských rukách zůstala jen část původních pozic na západním svahu jižní výšiny předmostí. V noci na 22. a znovu na 23.8. pak následovaly poslední italské útoky na tolminské předmostí, podporované opět mohutnou dělostřeleckou palbou, ale výsledek nepřinesly. 
 + 
 +Paralelně s tím probíhaly boje i u Bovce. Obránci zde drželi už spíše jednotlivé pozice na dominantních výšinách než souvislou linii, na druhou stranu díky odposlechům telefonních hovorů a zajatcům znali téměř přesně italské rozmístění a plány. Italské průzkumné výpady začaly už 3.8., ale skutečný útok byl zahájen až po dělostřelecké přípravě (12.-13.8.) a po neúspěchu prvních pokusů o dobytí Krnu. Ve dnech 15.-17.8. se několikrát pokusili dobýt Vršič, jehož obránci je však pokaždé odrazili; následující dva dny klidu pak využili k posílení svých řad před dalším italským náporem, který začal další dělostřeleckou přípravou 19.8. Následujícího rána se pak proti pozicím na Vršiči vrhlo několik vln italských útoků, z nichž některé dospěly až do samotných zákopů a došlo k boji na bodáky. Kolem poledne byli Italové nuceni stáhnout se do výchozích pozic. Po zbytek dne rakouské pozice přerývalo italské dělostřelectvo, ale večerní opakovaný útok pěchoty už nebyl zdaleka tak důrazný a Vršič byl uhájen. Vyčerpaní útočníci upustili od dalších útoků. 
 + 
 +Ještě více nalevo se italské oddíly začaly velmi pomalu a opatrně přibližovat Bovci a 14.8. bez boje dosáhli jižních a západních okrajů bovecké kotliny. Do 20.8. pak vyčkávaly, a teprve poté zahájily postup proti Bovci a hoře Rombon, která byla dominující pozicí nad ním; 22.8. dosáhli jižního okraje městečka a úpatí Rombonu, kde následujícího dne překvapivým úderem obsadily předsunuté postavení na jeho jihozápadním svahu. V útoku na horu však nepokračovaly, pouze obsadily Bovec, který byl vyklizen; zde se dostaly do dělostřelecké palby obránců. Očekávaný útok proti Rombonu byl zahájen až 27.8., ve stejný den kdy na něj z rakouské stran dorazily první jednotky LIR 27 vyslaného sem jako posila dosud slabých obránců. Ačkoliv italské horské jednotky se běhm útoku dokázaly dočasně uchytit na vrcholku Rombonu, protiútok obránců je vyhnal a na konci dne byla hora pevně v jejich rukou. Boje na Rombonu pak přešly v šarvátky menších oddílů. 
 + 
 +O půlnoci na 28.8. se Italové pokusili překvapivým útokem ještě jednou dobýt Vršič; bez úspěchu. 29.8. zaútočili znovu na Rombon, a 30.8. se pokusili prorazit v údolí Bovce - rovněž bez úspěchu. Na pravém křídle proběhl zároveň s tím poslední pokus o útok na Mrzli vrh (28.8.), kdy se po pěti nástupech během dne podařilo po setmění konečně prorazit zdejší obrannou linii, jen aby protiútok záloh útočníky zčásti vyhnal, zčásti odřízl a zničil. 
 + 
 + 
 +=== Zářijové boje === 
 +Na horské frontě, kde už se blížil příchod zimy, si však Italové nemohli dovolit delší pauzu a jelikož italské velení požadovalo před zahájením hlavní ofenzivy na sočské frontě dobytí bovecké kotliny a tolminského předmostí, (tedy znovu stejné cíle, o jaké se italské jednotky neúspěšně pokoušely během srpna), v září se na horní Soču přeneslo hlavní těžiště italské aktivity. 
 + 
 +První průzkumné boje proběhly na tolminském předmostí už v noci na 4. a na 5.9., hlavní útok pak 9.9. v poledne (boje trvaly až do noci), a znovu po 24hodinové intenzivní dělostřelecké přípravě 12.9., kdy Italové pětkrát vyrazili proti rakouským obranným liniím na obou výšinách tvořících předmostí, a pokaždé byli odraženi. Po delší pauza pak na konci září zaútočili ještě na Mrzli vrh a Vodil - podařilo se jim uchytit se na jihozápadním okraji Dolje donutit rakouské velení nasadit posily, ale ani další útoky v první polovině října průlom nepřinesly. Neúspěchem ovšem skončily i rakousko-uherské pokusy o jejich zahnání zpět. 
 + 
 +Na opačném křídle fronty u Bovce chtělo italské velení nejdříve obsadit Rombon a Javoršček po obou stranách bovecké doliny, aby získalo přístup do údolí Koritnice a Soče. Samotný útok byl zahájen později, neboť se čekalo na posílení jednotek i dělostřelectva, ale dělostřelecké ostřelování pozic obránců probíhalo takřka nepřetržitě. 11.9. vyrazily italské oddíly proti Rombonu, kde byl jejich postup však rychle zastaven dělostřelectvem a následujícího dne ukončen, a proti Javorščeku a Vršiči; tři útoky proti vrcholku Vršiče byly odraženy, oddílům bersaglierů se však podařilo zakopat se bezprostředně pod pozicemi obránců na Javorščeku. 13.9. byl odražen jejich pokus dobýt vrchol a v noci byli vyhnáni protiútokem. Následující dva dny (14.-15.9.) zasypalo italské dělostřelectvo pozice obránců těžkou palbou a následovala vlna za vlnou italských útoků soustředěná především proti Javorščeku, ale také proti úpatí Rombonu, pozicím v boveckém údolí (Ravelnik) a Vršiči. Italové nedosáhli ničeho (kromě obsazení nevelkých pozic na jižním svahu Javorščeku) a 19.9. se stáhli do výchozích pozic; obě strany však utrpěly oborvské ztráty, na rakousko-uherské straně způsobené především zoufalým nedostatkem dělostřelectva (v porovnání s italským), na italské pak opakovanými útoky proti dobře opevněným a silně bráněným pozicím. (OULK 3 - [[http://www.comroestudios.com/StanHanna/Vol3/FullSize/Leaflet020.jpg|příloha 20]])
  
-==== Druhá bitva na Soči (18.7.-13.8.1915) ==== 
  
 ==== Třetí bitva na Soči (18.10.-3.11.1915) ==== ==== Třetí bitva na Soči (18.10.-3.11.1915) ====
 +Po zkušenostech z první, a především z druhé sočské bitvy byly na sočskou frontu - především na Kras - dopraveny vrtací soupravy, které měly za úkol zefektivnit budování obranných pozic a vylepšit jejich výslednou kvalitu. Ačkoliv dlouhá pauza mezi 2. a 3. bitvou poskytla obráncům velmi vítanou možnost doplnit jednotky, z nichž mnohé byly po skončení druhé bitvy zcela rozbité, vrátit na tabulkové početní stavy se podařilo jen oddíly nasazené severně od Vipavské doliny; jednotky na doberdobské planině měly ještě v okamžiku začátku třetí bitvy na Soči podstav celkem o 27 000 mužů. Navíc v důsledku odeslání některých jednotek na jiné fronty (8. ID do Tyrolska, kde měla nahradit německý Alpenkorps, 57. a 59. ID na Balkán) bylo i přes příjezd posil (60 IBrig na gorické předmostí okolo Sabotinu, 106. LdstID na jižní křídlo VII. sboru k Redipuglii, 28 ID namísto 57. a 59. ID na jižní křídlo celé fronty k Monfalcone) bylo na začátku října na sočské frontě k dispozici méně jednotek než na konci druhé bitvy na Soči. Vzrostl ale počet dělostřelectva (ze 462 hlavní na konci druhé bitvy na 604 na začátku třetí). Kritický Sektor III na Krasu byl rozdělen na severnější IIIa (VII. sbor) a jižnější IIIb (III. sbor).
 +
 +Po velmi výrazném neúspěchu prvního náporu proti rakousko-uherským pozicím v první a druhé bitvě na Soči i v letních bojích na horské frontě byla italská armáda zle pošramocena a její vrchní velitel byl přesvědčen, že potřebuje několik týdnů na reorganizaci a přípravu na další operace. Odmítl proto brát ohled na žádost Francie a Velké Británie, které chystaly na druhou polovinu září ofenzivu na západní frontě a žádaly Itálii, aby ve stejné době zaútočila také, a dopřál svým armádám na Soči oddych až do poloviny října, kdy byly dokončeny všechny přípravy a shromážděny potřebné zásoby munice. Za dva měsíce, které uplynuly od prvních bitev na Soči, byly italské jednotky na frontě doplněny, posíleny a vybaveny nejmodernější technikou (od přileb přes minomety až po děla). Zároveň ale Cadorna viděl, že rakousko-uherská ofenziva do jeho boku z Tyrolska, které se na začátku války obával, definitivně nehrozí. Do nové ofenzivy tedy vrhnul všechny síly a plánoval, že bude trvat tak dlouho, dokud se nepodaří rakousko-uherskou obrannou lini prolomit.
 +
  
 ==== Čtvrtá bitva na Soči (10.11.-2.12.1915) ==== ==== Čtvrtá bitva na Soči (10.11.-2.12.1915) ====
 +
 +==== Horská fronta (říjen-prosinec 1915) ====
  
 ==== Pátá bitva na Soči (9.3.-17.3.1916) ==== ==== Pátá bitva na Soči (9.3.-17.3.1916) ====
celkovy_prehled_udalosti.1659817363.txt.gz · Last modified: 2022/08/06 22:22 by signumbelli1914