Film 1917 vznikl v roce 2019 jako jeden z nejnovějších filmů s tematikou první světové války. Detaily o něm se dají snadno dohledat na povolanějších webech, já se na něj podívám jen stručně z hlediska historické věrohodnosti.
Předně je třeba říct, že se jedná o akční film (nebo herní terminologií adventuru) zasazený do kulis první světové války – nikoliv tedy opravdový válečný film. Dobové reálie (uniformy, vybavení, zákopy, technika, a především terén bojů) jsou ztvárněny skvěle. Příběh jako takový je nesmyslný. (Upozornění: Dál vyzrazuju děj filmu.)
Dva vojáci dostanou za úkol donést důležitou depeši o zrušení chystaného útoku jakési jednotce, se kterou bylo přerušeno spojení. Dozvídáme se při tom, že vzdálenost, kterou mají urazit, činí 14 mil (asi 20 km) a mají na to minimálně půl dne (z filmu není jasné, kdy přesně vyrážejí, ale je bílý den a ještě docela dlouho trvá) a celou noc (zastavený útok má začít ráno). Za takovou dobu by se k 20 km vzdálené jednotce (která není v žádném obklíčení ani jinak nevýhodném postavení) dala samozřejmě dopravit zpráva „pohodlnou“ cestou vlastním zázemím. Celý úkol tedy nedává smysl.
Dvojice vyrazí přes území nikoho do opuštěných německých zákopů, kde najde nastražené pasti (výbušniny), kterým se jen s velkým štěstím vyhne – dosud v pořádku, stažení německé armády na novou Hindeburgovu linii za sebou zanechalo přesně takovou zničenou krajinu plnou pastí. Hned za chvíli narazí na opuštěný polorozbořený statek – a jde ho prozkoumat. Proboha proč? Jejich úkolem je doručit veledůležitou depeši, ne ve dvou lidech obsadit Němci opuštěné území – takový statek měli velkým obloukem opatrně obejít a postupovat co možná ve skrytu dál.
Na statku však překvapivě není žádná past, dokonce je tam pro ně nachystané (neotrávené) čerstvě nadojené mléko (které se hodí až v druhé polovině filmu – poznáváte styl počítačové adventury?), takže se zdá že režisér se rozhodl hrdiny za tuto neprozíravost nepotrestat. Opak je však pravdou – ve vzduchu nad statkem totiž mezitím probíhá souboj letadel, německé je sestřeleno a nouzově přistane našim hrdinům prakticky na hlavy (kdyby včas neuskočili). Zraněného německého pilota vytáhnou z hořícího stroje, a zatímco jeden jde pro vodu, ležící pilot toho druhého kuchne kapesním nožíkem. Proč to dělá, když je zřejmé, že první voják ho následně zastřelí (což se také okamžitě stane), když mu oba pomohli přežít a když není schopen se ani posadit, natož aby mohl utéct zpět ke svým (protože pravda, přistál fakticky na území nikoho a dávalo by smysl snažit se vyhnout zajetí a dostat zpět ke svým liniím, kdyby to šlo…), těžko říct. Stejně překvapivé je pak to, že rána nožem se ukáže být fatální a jeden z hrdinů během několika minut zemře v náručí svého kamaráda.
A nyní začíná série nelogičností v návaznosti jednotlivých scén, která postupně dělá z celého příběhu až frašku. Sotva chudák dodýchá, objevuje se u statku konvoj britské armády, který zde náhodou v klidu projíždí územím nikoho a jede zrovna tím směrem, kam naši hrdinové (nyní tedy už jen jeden hrdina) tak lopotně mířili. Svezou ho tedy na náklaďáku, aby mu zkrátili cestu, až k městečku, kterým má projít a za nímž se už nacházejí pozice jednotky, k níž míří. Před městečkem je však zničený most, kolona vyráží na šestimílovou zajížďku k jinému mostu, náš hrdina nemá čas, vysedá a přes řeku jde sám… Když tu na něj začne střílet německý voják ukrytý ve věži poblíž zničeného mostu.
V průběhu dalších scén se ukazuje, že ve zcela zničeném městečku jsou stále německé hlídky, se kterými se náš hrdina musí popasovat. To jim tedy britský konvoj, kdyby nebyl most zničený, hodlal vjet přímo do náručí? Až do okamžiku, kdy náš hrdina z konvoje vysedl, bylo z kontextu zřejmé, že městečko musí být již zajištěno britskými silami; nyní zjišťujeme, že je v rukou německých zadních hlídek a jediný britský voják, který se v něm nachází, je náš hrdina.
Následuje asi největší absurdita celého příběhu: našemu hrdinovi se dobře mířenou střelbou podaří zneškodnit německého vojáka ve věži, aby následně – vyrazil věž „vyčistit“! Opět naprosto nesmyslné počínání – je sám, a jeho úkolem je doručit veledůležitou depeši, pamatujete? Má být rád, že Němec už nestřílí, co nejrychleji zmizet někam do skrytu a pokračovat v cestě – ne silami jednoho muže obsazovat město. Ve věži Němce nakonec úspěšně dorazí, sám je při tom však zasažen a upadá do bezvědomí, aby se vzbudil až nad ránem (a děj filmu se tím posunul ke svému vyvrcholení).
Ráno je hořící městečko stále v rukou německých zadních hlídek. Kde je náš britský konvoj, který bezstarostně do města chtěl vjet už odpoledne předchozího dne, kdyby mu v tom nebyl zabránil zničený most, a nebo aspoň nějaké jiné britské hlídky? Namísto nich je tu Francouzka s malým miminem, kterou náš hrdina nachází kdesi ve sklepě, a které může konečně zanechat to mléko z farmy, se kterým se celou dobu vláčel…
Pak už následuje poslední akční scéna – hrdina, pronásledovaný německými hlídkami, které na něj v ulicích ruin města střílí (ale nikdy netrefí), probíhá přes hořící trosky. Jednoho německého vojáka přitom musí uškrtit, aby ho neprozradil, ostatním uteče nakonec tím, že skočí do řeky. Ta ho polomrtvého odnáší tam, kam potřebuje – a nakonec se na břeh vyšplhá právě v pozicích pluku, jehož útok má zastavit. Kdybych měl tu možnost, zde bych režiséra požádal o nakreslení mapy celého frontového úseku, pozic jednotlivých oddílů a cesty, kterou hrdina urazil – při nejlepší vůli si tu situaci nedokážu v hlavě srovnat tak, aby to dávalo geografický smysl.
Závěrečná akční scéna, kdy opět vzkříšený hrdina pádí k velitelství skrz pozice a předpolí, kde vojáci už vyrážejí do útoku, je velmi působivá. Nakonec vše jakžtakž dobře dopadne – velitel po přečtení depeše útok odvolává. Škoda, že režisér stejně podrobně jako běh hlavního hrdiny skrz útočící vojáky neztvárnil i to, jak se v podmínkách první světové války dá zastavit útok praporu, jehož první vlna už vyrazila přes předprseň zákopů a postupuje po území nikoho. To by totiž mohla být ve filmu jediná scéna, která by mohla ukázat něco o realitě vedení bojových operací v první světové válce; takto je celý příběh do tohoto prostředí jen zasazen, ale o tom, jak fungovalo, příliš nevypovídá.
Film končí tam kde začal – unavený voják sedí pod stromem. Ještě před tím ale projde přes obvaziště, kde se shromažďují ranění ze zahájeného a hned zase zrušeného výpadu – to je jedna z těch nejlepších scén, zobrazujících surovou realitu války, kvůli kterým má smysl se na film kouknout; jeho příběh je ale třeba si odmyslet.