Přeskočit na obsah

Pfefferle Jan

 Jan Pfefferle se narodil v roce 1881 ve vsi Purkarec (okres České Budějovice). Povinnou vojenskou službu absolvoval v letech 1902-1905 u budějovického IR 91 (ve 13. setnině), k němuž také po vyhlášení mobilizace v létě 1914 narukoval (ačkoliv už byl od roku 1913 formálně záložníkem LIR 29). Byl zařazen opět do 13. setniny a pravděpodobně odešel k pluku do pole hned na počátku války a sloužil jako nosič raněných (v hodnosti vojína) – tomu nasvědčují dvě dochované fotografie sanitérů pluku, na nichž je (pravděpodobně) přítomen. V této funkci padl 20.4 1915 během bojů v Karpatech na výšinách nad obcí Topoľa na území dnešního Slovenska. Pravděpodobně je pohřben na tamějším vojenském hřbitově, ačkoliv se jeho jmény mezi těmi pár známými nenachází – zřejmě tedy jako neznámý voják.

Před odchodem na frontu (Mariánská kasárna, České Budějovice)
Nosiči raněných (fotografie z publikace Jednadevadesátníci – Skutečný příběh dobrých vojáků 91. regimentu)

 

 

 

 

 

 

Jan Pfefferle si vedl deník, který se po válce vrátil rodině. Ten však jeho manželka zlikvidovala, prý proto, že jeho listy byly „plné sprosťáren“. Ponechala jen poslední čtyři strany – poslední zápis Jana Pfefferleho a dodatečný zápis jeho spolubojovníka a kamaráda Jana Nýdla, který v něm doplnil informaci o jeho smrti:

"... dvě selata tak udělaly pajšl a k svačině. Tak sme snimi též pojedli v Karpatech po osmi měsících ve válce. K mináži fizole a dobrou hrachovou polívku a maso. Pak nám Rusové začli posílat šuftíky zdrovna do vsi. Ale šli trochu dál přez nás[,] tak že nám žádnou škodu neudělaly. Vesnička byla skoro prázdná od obyvatel a kteří tu zůstaly[,] vše v noci zakopávaly do země[,] aby se jim to nestratilo. Odpuldne zas letěly evroplány.
Večer měl náš prapor alarm a poněm jsme odešli do vrchu[,] přes celou noc jsme šli horskou cestou namnoze dosti špatnou[,] až kránu jsme přišli k vrchu[,] na který měl být podniknut útok.

20. [dubna] - úterý
Ráno počal postup do vrchu[,] kde když jsme přišli výše jsme byli přivítáni ruskou palbou. Mnoho mrtvých i raněných pokrývalo bojiště, až on za svým povoláním[,] kdy chtěl pomoci raněnému kamarádu[,] padl zasažen nepřátelskou kulí do prsou. Okamžitě byl mrtev[,] ač jsem byl u něho. Oběť svého povolání[,] když jinému pomoci chtěl[,] sám pad. Čest budiž památce jeho. Přijměte moji upřímnou soustrast[,] neb byl jeden z nejlepších mích kamarádů. Smrti jeho želí všichni jeho spolubojující vojínové[,] neb byl kamarádem a přítelem každému.
Jeho kamarád Jan Nýdl
13./91. Kompagnie
Sanitätsabteilung
Feldpost 33.
Setnině jsem odevzdal 29 korun 25 hal. které měl u sebe[,] což Vám setnina zašle."
str. 1 (poslední zápis Jana Pfefferleho)
str. 2 (doplnění od Josefa Nýdla)
str. 3 (doplnění od Jana Nýdla)
str. 4 (doplnění od Jana Nýdla)

 

 

 

 

 

 

 

Materiál nám ke zveřejnění poskytnul pravnuk Jana Pfefferleho, pan Petr Pfefferle, kterému velice děkujeme!