Ztráty rakousko-uherských armád na východní frontě v roce 1914: Kritika pramenů

Při snaze dobrat se toho, jaké ztráty utrpělo Rakousko-Uhersko v první fázi války do konce roku 1914, se nabízí jako první sáhnout po oficiálních rakousko-uherských dějinách války – kde jsou skutečně vyčísleny (OULK 2, příloha 1, Tabulka 3). Celková suma je okolo 1,27 milionu mužů – tedy prakticky přesně tolik, kolik činil bojový stav všech armád na obou válčištích na počátku války. Ačkoliv takový údaj zní na první pohled hrozivě (a skutečně v sobě ukrývá mnoho lidských tragédií), z pohledu fungování armády to nebyly ztráty likvidační, neboť systém doplňování byl schopen v pochodových formacích dopravit k jednotkám na frontu během 4-5 měsíců tolik vojáků, kolik činil jejich tabulkový početní stav, a teoreticky je tak kompletně „vystřídat“.

Jakmile ale začneme tyto údaje rozebírat podle bojiště a typu ztrát, narážíme na první problémy. Počty ztrát pro balkánské válčiště uvádí tabulka jednoznačně (o tom však v samostatném článku), údaje pro válčiště ruské však zkresluje fakt, že z celkové sumy téměř 1 000 000 mužů ztracených na tomto bojišti uvádí přes 320 000, tedy skoro třetinu, bez rozlišení typu ztráty; nedozvíme se tedy, zda padli, byli ranění, byli zajati nebo zůstali nezvěstní. Mohli bychom je tedy jedině přiřadit ke kategoriím ztrát v tom poměru, v jakém je tvoří ti uvedení – tím ale riskujeme potenciálně obrovské zkreslení, pokud jsou mezi neuvedenými z nějakého důvodu zastoupeny některé kategorie více než jiné – což se dá předpokládat, protože například padlí se asi evidovali nejpečlivěji a nezdá se pravděpodobné, aby třetina z nich skončila v kategorii „neuvedeno“.

Autoři OULK nám ovšem dali k dispozici ještě jinou možnost – v závěrečném díle totiž zařadili znovu přehled ztrát, tentokrát už za celou válku, ovšem rozdělený podle jednotlivých let, kde už žádní „neuvedení“ nefigurují (zřejmě se jim za těch několik let práce na publikaci podařilo dostat se k přesnějším údajům než na počátku – a nebo přijít na formulku, jak je pokud možno správně rozpočítat). Celková suma je přitom podobná jako v prvním případě (1,32 milionu mužů); problém tohoto údaje ovšem spočívá v tom, že zde už zase nejsou ztráty rozpočítány na jednotlivá bojiště. Nezbývá nám tedy než z první tabulky zjistit jejich poměr (vychází 78 % na severní bojiště a 22 % na balkánské) a číslo orientačně rozdělit podle něj. Výsledek pro ruské bojiště pak bude:

	podle OULK 7
padlých	109 400
raněných	368 400
nezvěstných	317 900
CELKEM	795 700
nemocných	212 100
CELKEM	1 007 800

Mimochodem všimněme si, že nám skutečně vychází vůči tabulce v OULK 2 rozdílné poměry mezi ztrátami:

	OULK 2 - východ	OULK 2 - Balkán	OULK 7
padlých/zemřelých	13 %	10 %	11 %
raněných	35 %	45 %	36 %
nezvěstných a zajatých	27 %	28 %	32 %
nemocných	25 %	17 %	21 %
CELKEM	100 %	100 %	100 %

Z tohoto srovnání je také zřejmé, že tabulka OULK 2 pro severní válčiště počet nezvěstných jistě zkresluje směrem dolů, neboť z uvedených čísel by vyplývalo, že podíl nezvěstných na Balkáně byl vyšší než na ruské frontě; to je vzhledem k charakteru válčiště i bojů nepravděpodobné a mělo by tomu být přesně naopak. Vyplývá z toho tedy, že v oněch „neuvedených“ v tabulce v OULK 2 je skutečně třeba vidět poměrně více nezvěstných a raněných než padlých a nemocných.

---

 

Už z této složité ekvilibristiky je ale zřejmé, že zjistit údaje o ztrátách rakousko-uherských armád není tak jednoduché, jak by si člověk mohl představovat. Proč tomu tak je? Rakouské jednotky v poli od počátku války samozřejmě své početní stavy a ztráty vykazovaly. Systematicky se tak však dělo pouze na úrovni jednotlivých pluků a jejich jmenných seznamů ztrát; na vyšších úrovních (divize, armádní sbory…) vznikaly souhrny nepravidelně, podle potřeby, a nelze z nich tedy získat žádný přehled pro celé vojsko (jednotky je vykazovaly v různé okamžiky a za různá období). Systém, který by umožnil jejich statistické sledování a zpracování, rakouské nejvyšší velení do vykazování ztrát vneslo až po Novém roce 1915, kdy nařídilo všem vyšším jednotkám, aby hlásily své početní stavy a utrpěné ztráty v pravidelných jednotných intervalech – konkrétně třikrát měsíčně, vždy k 10., 20. a poslednímu dni každého měsíce (rozkaz EOK Op. Nr. 18.389 ze 13.1.1915).

Sestavovalo na jejich základě statistický přehled, který je uložen v Kriegsarchivu (ÖStA-KA_FA_AOK_QuAbt_k2259_Verluste-der-Nordarmeen-im-1Kriegsjahr) a za jehož poskytnutí velmi děkuji Tomáši Kykalovi. Podle něho ztratily rakousko-uherské armády na severním bojišti do konce roku 1914 (uvádím ve srovnání s výše uvedenými čísly z OULK 7):

	statistika AOK	OULK 7
padlých	113 000	109 400
raněných	353 400	368 400
nezvěstných	332 600	317 900
CELKEM	799 000	795 700
nemocných	227 900	212 100
CELKEM	1 026 900	1 007 800

Vezmeme-li v potaz, že čísla získaná z OULK jsme museli výše zmíněným způsobem přepočítávat a tím jsme je jistě mírně zkreslili, dá se konstatovat, že se s nimi uvedené počty prakticky přesně shodují (a je dost možné, že právě tato statistika AOK byla ve skutečnosti zdrojem počtů uvedených v OULK). Máme tedy ve skutečnosti k dispozici jeden, zato ale úřední a zřejmě dosti spolehlivý zdroj.

Zajímavé je, že je ve stejném fondu AOK (ÖStA-KA_FA_AOK_QuAbt_k2259_Verluste-der-Nordarmeen-im-1Kriegsjahr) uložena i tabulka, která ztráty na každém válčišti v roce 1914 vyčísluje i po jednotlivých měsících – ačkoliv není zřejmé, kde se tato data vzala. Vypadá takto:

	padlých	raněných	nezvěstných	nemocných	CELKEM
srpen	18 620	58 970	56 100	36 000	169 690
září	19 530	55 600	60 200	47 000	182 330
říjen	28 260	94 650	82 300	43 000	248 210
listopad	27 520	83 400	79 900	59 000	249 820
prosinec	19 080	60 834	54 136	42 852	176 902
CELKEM	113 010	353 454	332 636	227 852	1 026 952

To, že jsou údaje pro srpen-listopad zaokrouhleny (u padlých a raněných na desítky, u nezvěstných na stovky a u nemocných dokonce na tisíce), naznačuje, že vznikly nějakou extrapolací, rozpočtem či odhadem – takže se zřejmě nejedná o úplně přesná čísla. Ta ale zjevně k dispozici nemělo ani rakouské nejvyšší velení a ať už k těmto počtům došlo jakkoliv, musíme je brát jako základní údaje o ztrátách rakousko-uherského vojska v prvních měsících války.

---

Chtěli bychom však být schopni ztráty rozčlenit aspoň na jednotlivé armády, což nám tato statistika neumožňuje. Po válce se o to pokusil vojenský historik Gaston Bodart, který se už před válkou proslavil vydáním lexikonu, ve kterém shromáždil údaje o silách stojících proti sobě ve všech bitvách od třicetileté války po jeho současnost. Jeho soupis ztrát rakousko-uherských armád v první světové válce nakonec publikován nebyl, ale je k dispozici ve formě manuskriptu v Kriegsarchivu ve Vídni (ÖStA-KA_MsWk_A-091_BODART_Die-Erforschung-der-Menschenverluste-Österreich-Ungarns). I za jeho poskytnutí děkuji Tomáši Kykalovi, ačkoliv jak si ukážeme dále, jeho výsledky musíme zavrhnout.

Bodart tedy vyčísluje ztráty po jednotlivých armádách, pro rok 1914 však pouze sumárně (nedělí je tedy po žádných obdobích), přičemž nesleduje počty nemocných. Jeho výsledky vypadají takto:

	padlých	raněných	nezvěstných	CELKEM
1. armáda	8 254	39 996	41 133	89 383
2. armáda	8 217	33 635	22 883	64 735
3. armáda	34 987	91 889	80 000	206 876
4. armáda	34 356	124 332	147 330	306 018
Pf.-Ba.	3 094	8 044	5 775	16 913
CELKEM	88 908	297 896	297 121	683 925

Autor bohužel nijak nevysvětluje, jak k těmto číslům dospěl. Na první pohled je přitom podezřelý nepoměr mezi výší ztrát jednotlivých armád, konkrétně mezi 1. a 2. armádou, které je mají relativně nízké, a 3. a 4. armádou, které je mají výrazně vyšší. Je to možné? Shromáždil jsem údaje o relativní síle armád vůči sobě v průběhu roku 1914 (zdroj: OULK 1; k dispozici jsou pro začátek války, 1.10., 15.11., 1.12. a 31.12). Ta samozřejmě nebyla neměnná, ale kolísala – s výjimkou 2. armády, která se v listopadu dočasně výrazně zmenšila, ale nijak dramaticky. Na základě těchto dat můžeme tedy srovnat sílu armád s výší jejich ztrát – uvádím rozmezí, kolik procent vojska na severním válčišti během roku 1914 která armáda tvořila, a kolik procent ztrát jí Bodart připsal:

 

Z tohoto porovnání je zjevné, že Bodartem uváděné rozdělení ztrát prostě nemůže být reálné; čísla spolu vůbec nekorelují, 1. armáda, která byla po většinu doby nejpočetnější, má několikanásobně(!) nižší ztráty než dvě méně početné armády… A už samo tvrzení, že na 4. armádu by měla připadat téměř polovina všech ztrát a že společně se 3. armádou by měly tvořit přesně tři čtvrtiny všech ztrát, zatímco zbylé dvě armády dohromady jen necelou čtvrtinu, nemůže být správné. Obrázek, který z těchto poměrů vyplývá, by ale docela dobře odpovídal situaci na konci roku 1914 – to 1. a 2. armáda působily na již téměř ztichlém, klidném úseku fronty v Polsku, kdežto 4. armáda sváděla těžké boje u Tarnova a 3. armáda v karpatském podhůří. Dovolím si proto navrhnout hypotézu, že Bodart nějakým způsobem extrapoloval poměr ztrát z konce roku 1914 (který mohl znát přesně, snad ze stejného zdroje, z jakého znalo přesné počty ztrát za prosinec i AOK?) na ztráty z celého roku 1914 a rozpočítal podle něj celkové počty mezi jednotlivé armády. Tento jeho výsledek však musíme odmítnout jako zcestný. (A není vyloučeno, že ho ve skutečnosti jako takový odmítl i sám autor, jelikož ho nakonec nikdy nepublikoval.)

---

 

O vyčíslení ztrát rozdělených jak po obdobích (přesněji po jednotlivých taženích), tak po jednotkách (dokonce až na úroveň divize) se v nedávné době znovu pokusil jistý ruský soudobý autor. Je jím S. G. Nelipovič a výsledkem jeho práce je publikace „Русский фронт Первой мировой войны: потери сторон 1914“ (Ruská fronta první světové války: ztráty stran 1914), ve které shromáždil úctyhodné množství tabulek vypočítávajících podrobné ztráty všech tří zúčastněných armád z jednotlivých tažení roku 1914. Ani on při tom přesně nevysvětluje, jak k nim došel; podle odkazů na zdroje však vychází přímo z archivních dokumentů, v případě Rakouska-Uherska z fondů armád a divizí a bojových zpráv v Kriegsarchivu – a hlavně z vlastních součtů údajů ze všech plukovních jmenných seznamů ztrát! (Bylo by na dlouhou debatu, zda a jakým způsobem lze z tohoto zdroje ke správným údajům dojít; zde se spokojme s konstatováním, že to je možné – i když nesmírně pracné).

Abychom ověřili jeho důvěryhodnost, porovnáme je s dosud zjištěnými údaji. Nejdříve srovnáme Nelipovičovy celkové součty ztráty za rok 1914 s těmi, které uvádějí předchozí diskutované zdroje (včetně zavrhnutého Bodarta):

	statistika AOK	OULK	Bodart	Nelipovič
padlých	113 000	109 400	101 904	69 500
raněných	353 400	368 400	308 564	303 400
nezvěstných	332 600	317 900	298 118	357 700
CELKEM	799 000	795 700	708 676	730 700
nemocných	227 900	212 100	---	---
CELKEM	1 026 900	1 007 800	---	---

Na první pohled vidíme výrazně nižší počet padlých u Nelipoviče (cca 70 000 vůči cca 113 000, tedy skoro o 40 %). Je potřeba si ovšem uvědomit, že Nelipovič sleduje pouze ztráty armád v poli – v jeho údajích tedy není zahrnuta posádka pevnosti Přemyšl (ani pevnost Krakov a další jednotky operující mimo armády, ale těch bylo minimum). To znamená, že mu oproti statistice AOK chybí řádově několik tisíc padlých a řádově okolo 10 000 raněných (a také malé množství nezvěstných – ale to je u pevností skutečně zanedbatelné). To ale stále zdaleka nevysvětluje celý rozdíl.

On sám v závěru své knihy navrhuje, že rozdíl v počtu padlých by mohl být způsoben tím, že zatímco on pracuje jen s bojovými ztrátami (tedy nesleduje například vůbec nemocné), v čísle uvedeném ve statistice AOK by měli být zahrnuti všichni zemřelí – tedy včetně těch, co podlehli různým nemocem (kterých v prvních měsících války, kdy v rakouské armádě řádila mimo jiné epedemie cholery, nebylo málo). Zda je tak možno vysvětlit celý zbývající rozdíl mezi oběma údaji, zůstává otázkou – ale minimálně část jistě ano. (Bez zajímavosti není v této souvislosti ani to, že i Bodart – ať už jinak počty rozpočítával jakkoliv nesprávně – z nějakého důvodu také pracoval s nižším počtem padlých i raněných než statistika AOK – i když ne o tolik.)

Co se pak týče počtu raněných, tam je rozdíl už výrazně menší (ani ne 15 %), a nezvěstných uvádí Nelipovič naopak o něco málo (8 %) víc než statistika AOK. S drobnou výhradou k podezřele nižšímu počtu padlých (a možná také raněných) tedy můžeme prohlásit, že jeho celkové počty ztrát zhruba odpovídají údajům statistiky AOK.

Dále můžeme Nelipovičovy závěry podrobit stejnému testu jako Bodartovy – tedy porovnání poměru ztrát s poměrnou silou jednotlivých armád:

 

Vidíme, že na rozdíl od Bodartových výsledků, Nelipovičovy údaje o výši ztrát mnohem lépe korelují s početní silou armád. Odchylku vidíme jen u 2. armády – to ale může být způsobeno tím, že skutečně utrpěla v úvodní fázi války (kdy byla početně silná) nadprůměrné ztráty (případně ovšem také nějakou chybou v Nelipovičových výpočtech).

A nakonec můžeme Nelipovičovy údaje srovnat i se statistikou AOK vedenou po měsících (přičemž musíme přistoupit na Nelipovičovo členění po taženích a údaje statistiky AOK pro srpen a září a pro listopad a prosinec sečíst). Dostáváme tak tři fáze bojů roku 1914:

Pohraniční bitvy v Haliči (srpen-září)

	Statistika AOK	Nelipovič	Rozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých	38 150	22 885	-40 %
raněných	114 370	120 637	+5 %
nezvěstných	116 300	126 695	+9 %
CELKEM	268 820	270 217	+1 %

Z těchto čísel je patrné, že údaje pro první tažení se prakticky shodují – a rozdíl v počtu padlých/zemřelých bude pravděpodobně skutečně dán tím, že v čísle AOK jsou započítáni i ti, co podlehli epidemiím (které u armád v poli vrcholily v září).

Boje na Sanu a na Visle (říjen)

	Statistika AOK	Nelipovič	Rozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých	28 260	24 244	-14 %
raněných	94 650	96 330	+2 %
nezvěstných	82 300	97 778	+19 %
CELKEM	205 210	218 352	+6 %

Vidíme, že údaje pro druhé tažení se téměř shodují – obzvláště vezmeme-li v potaz že Nelipovič nemá mezi padlými započítány zemřelé (takže očekáváme, že těch by mu mělo vyjít o něco méně než AOK) a že do jeho čísel patří i ztráty ze závěrečné fáze bojů na Sanu (pro některé jednotky až do 6.11.), které AOK již počítá do listopadu (takže očekáváme, že by mu všech ztrát mělo vyjít o něco málo více než AOK).

Boje u Krakówa, Limanowe a Tarnówa (listopad-prosinec)

	Statistika AOK	Nelipovič	Rozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých	46 600	22 380	-52 %
raněných	149 234	86 477	-42 %
nezvěstných	125 036	133 230	+7 %
CELKEM	320 870	242 087	-25 %

Vidíme, že pro závěrečné dva měsíce, resp. boje u Krakówa, Limanowe a Tarnówa (bohužel všechny dohromady) Nelipovič uvádí počty padlých a raněných podezřele nižší (až o polovinu) – skoro by se nabízela hypotéza, zda v jeho číslech ve skutečnosti nejsou započteny třeba jen listopadové boje… Ovšem pak nedává smysl, že počet nezvěstných se i v tomto případě se statistikou AOK naopak téměř shoduje. Vysvětlení pro tuto odchylku se mi najít nepodařilo; počet úmrtí na epidemické nemoci by v tomto období už neměl hrát tak významnou roli jako v září, a proč by se měl tak výrazně lišit i počet raněných pak není jasné vůbec.

Čistě matematicky můžeme určit, že kdybychom je zhruba zdvojnásobili, dostali bychom se do shody se statistikou AOK. A když to skutečně uděláme (přesněji tedy počet padlých vynásobíme dvěma, počet raněných pak 1,7 – což jsou koeficienty odvozené z poslední tabulky tak, abychom se dostali blízko údajům AOK), dostanou se náhled i CELKOVÉ počty Nelipoviče do mnohem většího souladu se statistikou AOK a zůstane v nich jediný výraznější rozdíl – a to je onen počet padlých/zemřelých z úvodního tažení války, který jsme si ale již vysvětlili úmrtím na nemoci:

	statistika AOK	Nelipovič
padlých	113 000	92 000
raněných	353 400	364 000
nezvěstných	332 600	358 000
CELKEM	799 000	814 000
nemocných	227 900	---
CELKEM	1 026 900	---

Nenapadá mě ovšem žádný věcný důvod, proč by měly Nelipovičovy počty padlých a raněných (nikoliv však nezvěstných) pro toto období být zkresleny zrovna tímto způsobem, nota bene když u předchozích dvou období tomu tak není. Ještě jednou proto opakuji, že celá korekce je čistě matematickou operací a jediné její zdůvodnění je, že „pak to začne vycházet“ – zato ale hezky;-).

Pokud ji tedy přesto přijmeme aspoň jako pracovní verzi a nadbytečné ztráty rozpočítáme mezi armády v takovém poměru, v jakém je měl Nelipovič před úpravou (což je, uznávám, bez znalosti příčiny zkreslení pochybná operace…), bude tedy upravená tabulka pro poslední fázi bojů vypadat takto:

	Statistika AOK	Nelipovič	Rozdíl Nelipovič vs. AOK
padlých	46 600	44 760	-4 %
raněných	149 234	147 000	-1 %
nezvěstných	125 036	133 230	+7 %
CELKEM	320 870	324 990	+1 %

Můžeme konstatovat, že Nelipovičovy údaje vypadají poměrně spolehlivě – a každopádně jsou to rozhodně nejpodrobnější a nejpřesnější čísla, jaká na téma ztrát rakousko-uherských armád na severním válčišti v roce 1914 můžeme získat. Tento zdroj má – mimo nevysvětlitelný rozpor vůči statistice AOK v počtech krvavých ztrát v poslední jím sledované fázi – pro nás jen dvě zásadní chyby: týká se pouze ruského válčiště (nikoliv tedy armád na Balkánu) a zatím stále vyšel pouze první díl (v roce 2017), věnující se roku 1914 – na druhý díl, zabývající se rokem 1915, tedy netrpělivě čekáme…