Návrat raněných a nemocných rakousko-uherských vojáků do pole (1914) II

Poslední zásadní soubor statistických dat, která potřebujeme k pokusu sestavit kompletní „tok vojáků“ rakousko-uherské armády v roce 1914, se týkají návratu raněných/nemocných mužů zpět do služby. O jeho vyčíslení jsem se pokusil minule, ale s výsledky jsem nebyl příliš spokojen. Proto jsem od té doby číhal, kde by se daly sehnat ještě nějaké další zajímavé podklady – a teď se mi v archivu dostal do ruky jeden, který na jednu stranu zdánlivě vyčísluje přesně to, o co mi jde, na druhou stranu uvádí tak podivné údaje, že si zaslouží samostatnou analýzu.

Jedná se o tabulku uzdravených po jednotlivých měsících (zdroj: ÖStA-KA-FA-AOK-QuAbt-karton 2259). Její začátek (který nás nyní zajímá) přikládám, neboť bude následovat delší rozbor toho, co vlastně obsahuje.

 

Nadpis zní: „Rekapitulace dosud získaných dat“ – a už z toho, že tabulka ve své první verzi, která mezi dokumenty figuruje, zahrnuje období až do roku 1917, je zřejmé, že vznikala s větším časovým zpožděním až dodatečně, rozhodně ne průběžně.

Levá třetina tabulky má nadpis „Příslušníci armády po uzdravení znovu odeslaní do pole“, a udává pro každý měsíc počet důstojníků a mužů (průběžný, tedy neustále se zvyšující – číslo u každého měsíce udává, kolik vojáků se vrátilo do pole od začátku až do tohoto měsíce).

Prostřední číst tabulky udává rozdíl oproti předchozímu měsíci, tedy počet mužů, kteří se vrátili do pole V DANÉM MĚSÍCI. Přitom první dva sloupečky (Im Ganzen) udávají počet celkový (důstojníků a mužů), druhé dva (Bei der Infanterie) potom kolik z nich (opět zvlášť důstojníků a mužů) sloužilo u pěchoty.

Nadpis pravé části pak říká: „Podíl uzdravených odcházejících znovu do pole vůči celkovému početnímu stavu pochodových praporů a setnin pěších jednotek (v procentech)“. Jinými slovy vyjadřuje, jak velkou část pochodových formací (ovšem jen u pěchoty) odeslaných do pole daný měsíc rekonvalescenti tvořili. Přitom je na druhé straně ale poznámka, že pro měsíce listopad 1914 až červen 1915 je počítáno s průměrným početním stavem pochodových formací ve výši 2300 důstojníků a 116 000 mužů (což znamená, že v době tvoření přehledu autoři neměli k dispozici údaje o reálném početním stavu pochodových formací v prvním roce války a použili přibližný průměr).

A nyní se pojďme pokusit zodpovědět všechny otázky, které pohled na tabulku vyvolává (a že jich není málo):

Otázka 1: Proč tabulka začíná až říjnem?

Lze chápat, že srpen v ní uveden není – větší bojové operace začaly až ve druhé polovině měsíce, ranění z nich (a nemocní) se tedy do nemocnic dostávali nejdříve na samém konci srpna, spíše až na začátku září; je logické, že nikdo z nich se nemohl stihnout uzdravit ještě v srpnu (do úvahy by připadali jen vojáci, kteří byli raněni hned v prvních střetech – většinou průzkumných – po mobilizaci a před rozvinutím armád; těch bude nicméně tak statisticky zanedbatelné množství, že jejich vynechání není žádným problémem.) Ale kde je září? Minimálně část z vojáků, kteří do nemocnic masivně začali přicházet na přelomu srpna a září, se musela uzdravit už během září; a jelikož těchto vojáků byly opravdu spousty (připomeňme si, že do konce srpna už rakousko-uherské vojsko „stihlo“ vykázat skoro 60 000 raněných a 36 000 nemocných!), tak i menší část z nich pořád představuje velký počet, který by statistika neměla zanedbat (srovnejme s čísly, která jsou v tabulce skutečně pro první měsíce uvedena…).

Nabízí se poměrně jednoduchá odpověď, která je ve shodě i s formulacemi použitými v samotné tabulce k popisu dat: Měsíc uvedený v tabulce říká, kdy se příslušný počet mužů skutečně vrátil do pole, nikoliv kdy ukončil léčení. Zářijové pochodové prapory (vypravované do pole po 20.9.1914) byly ještě sestaveny z náhradních záložníků a žádní rekonvalescenti do nich zařazováni nebyli. Proto dává smysl statistiku návratů do pole po měsících začít až říjnem, kdy do pole první rekonvalescenti skutečně odcházeli.

Z toho nicméně vyplývá, že čísla v tabulce neudávají celkový počet uzdravených v daný měsíc, ale počet uzdravených „v době nedlouho předcházející danému měsíci“, kteří stihli být zařazeni do pochodové formace vypravované ten který měsíc. Můžeme sice předpokládat, že vojenská správa se rekonvalescenty z prvních bojů snažila zařazovat do pochodových formací co nejdříve, protože to byli vycvičení vojáci (na rozdíl od ostatního „materiálu“, který měla k dispozici na doplňování ztrát), nicméně i tak muselo roli při rozhodování o jejich zařazení hrát také to, kolik dalších mužů bylo u té které jednotky k dispozici – z údajů v tabulce tedy můžeme jen stěží dovozovat nějaká konkrétní čísla o tom, kdy se kolik vojáků skutečně uzdravilo; opravdu z ní musíme čerpat údaj o tom, kdy kolik uzdravených odcházelo zpět na frontu.

Otázka 2: Proč v tabulce není první řádek (říjen 1914) kompletně vyplněn?

Vysvětlit, proč chybí první dva sloupečky prostřední části je jednoduché – obyčejná lenost, neboť sem by patřila opsat čísla z prvních dvou sloupečků vlevo. Proč ale není uvedeno, jaká část z nich připadala na pěchotu (a tím pádem ani procento z pochodových formací)? Zde mě napadají jen dvě možná vysvětlení: Buď to je šlendrián, kdy tvůrce tabulky udělal chybu z nepozornosti, neboť usoudil že tyto sloupečky není třeba vyplnit tak jako ony první dva, do kterých se mu nechtělo přepisovat znovu stejná čísla, a neuvědomil si, že zde by už patřila čísla jiná. A nebo příslušná data pro říjen prostě neměl k dispozici. V každém případě je pro nás výsledek stejný – pro říjen 1914 máme jen polovinu (nutno ale podotknout, že tu podstatnější) údajů: víme, kolik uzdravených odešlo zpět do pole.

Mimochodem, aniž bych se chtěl do autora tabulky navážet, musím upozornit ještě na jeden jeho šlendrián – procenta v posledních dvou sloupečcích by měl počítat jako podíl počtu důstojníků/mužů vůči počtu 2300/116000 (jak píše v poznámce na druhé straně). Když je ale po něm přepočítáme, zjistíme, že procentu mužů mu sedí v prosinci a lednu, ale v listopadu je zjevně počítal z celkového počtu mužů (22 264), nikoliv jen z pěšáků (17 294) – to by mu totiž muselo vyjít 15 %, a ne 19 %. Procento důstojníků mu pak nesedí u žádného měsíce – vždy se liší o pár procent, jako kdyby ve skutečnosti počítal s jiným základem než 2300 (něco kolem 2400 – ale aby procento opravdu sedělo, musel by být základ u každého měsíce jiný). Tento údaj pro nás není nijak podstatný – ale vrhá to stín pochybnosti na celkové zpracování této tabulky, tím spíše že ona se pak opakovaně kopírovala (vždy se přidávaly další a další měsíce na její konec), a zjevně to nikomu nevadilo, neboť tato chybná procenta v ní zůstala po celou dobu.

Otázka 3 (A tady to začíná být hodně zajímavé): Proč jsou všechna ta čísla tak nízká?

Když srovnáme údaje s dříve vypočtenými odhady, zjistíme, že počty pro jednotlivé měsíce jsou podezřele nižší. I kdybychom předpokládali, že do pochodových formací byli zařazeni vždy jen vojáci, co se uzdravili už minulého měsíce, dostáváme tyto počty:

říjen 1914: cca 27 000 vs. 20-28 000

listopad 1914: cca 23 000 vs. 46-59 000

prosinec 1914: cca 44 000 vs. 60-86 000

leden 1915: cca 43 000 vs. 70-116 000

S výjimkou října, kdy by počet jakžtakž seděl, je ve všech dalších měsících údaj uvedený v nové tabulce výrazně pod spodním limitem(!) odhadu z minulého příspěvku. Zároveň ovšem uváděný podíl rekonvalescentů na celkovém početním stavu pochodových formací už v prosinci a lednu dosahuje 30-32 %, což přesně odpovídá předpokládané „cca třetině“, kterou měli rekonvalescenti dlouhodobě tvořit.

To nás ovšem přivádí k tomu, že podle nové tabulky jsou podezřele nízké i celkové stavy pochodových formací – jak jsem psal v úvodu, tabulka počítá pro listopad 1914 – červen 1915 s průměrným počtem 116 000 mužů; my přitom ale víme, že pochodové formace v těchto měsících čítaly průměrně přes 200 000 mužů. Z toho, jak jsou procenta počítána, vyplývá, že autor řeší pouze pěchotu; i tak je ale číslo 116 000 příliš nízké: na pěchotu obecně připadalo v rakousko-uherské armádě okolo 80 % mužů, přičemž na ni připadalo dokonce 95 % všech ztrát, takže potřebovala ještě více doplňků, než by odpovídalo jejímu procentuálnímu zastoupení v armádě – takže v pochodových formacích musela tvořit více než 80 % početního stavu.

My však tyto počty známe přesně z pramene (Klose: Die Österreichisch-Ungarische Armee im Weltkriege…), který je navíc uvádí rozpočítané na jednotlivé části armády. Z něho vyplývá, že v období listopad 1914 – červen 1915 byla skutečná průměrná síla pochodových formací 217 000 mužů, z toho pěchota tvořila průměrně 183 000, tedy 84 %, což je přesně ve shodě s předpokladem, že pěchota musela tvořit přes 80 % doplňků.

Kde se tedy vzalo číslo 116 000 mužů měsíčně? Odpověď je při pohledu do Kloseho čísel nasnadě: první kategorií, kterou Klose uvádí, jsou pěší jednotky společné armády (tedy pěší pluky a prapory polních myslivců); a u nich nám měsíční průměr pro období listopad 1914 – červen 1915 vychází 2350 důstojníků a 114 225 mužů – tedy číslo velmi blízké autorem tabulky užívanému 2300 důstojníků a 116 000 mužů. Je tedy jasné, že tabulka hovoří právě o tomto: pouze o příslušnících společné armády. (Nejsou v ní tedy započítání příslušníci obou zeměbran a domobran, kteří organizačně spadali pod zemská ministerstva obrany, nikoliv pod společné ministerstvo války.)

Otázka 4: Můžeme z toho teda dostat čísla, která potřebujeme?

Pokud nás zajímají počty celkové, nikoliv pouze počty příslušníků společné armády, musíme vyčíslit podíl společné armády na celkovém počtu příslušníků rakousko-uherského vojska, a pak příslušným koeficientem čísla násobit.

Jednoduše můžeme vyjít z toho, že společná armáda tvořila asi 2/3 celkového počtu rakousko-uherské ozbrojené moci (což vyplývá jak z tabulky počtů pochodových formací rozdělených po jednotlivých částech, tak z rozdělení předválečných každoročních kontingentů branců mezi jednotlivé části armády), a tedy čísla uvedená v naší nové tabulce  musíme násobit 1,5. Učiníme-li tak, dostaneme tyto počty (opět ve srovnání se závěry výpočtu v předchozím příspěvku, nyní už ale uvádím pouze nižší odhady z minulého příspěvku – viz závěr):

říjen 1914: cca 40 500 (vs. 22 000)

listopad 1914: cca 34 500 (vs. 46 000)

prosinec 1914: cca 66 000 (vs. 66 000)

leden 1915: cca 64 500 (vs. 85 000)

Vidíme tedy, že se počty začaly blížit – ovšem uspokojivá shoda tam v žádném případě není. V říjnu jsme se dostali poněkud překvapivě nad horní hranici odhadu učiněného minule, v následujících měsících jsme však naopak blízko spodní hranice (a to spíše pod ni než nad ní), i když rozdíly samotné nejsou tak velké, aby nešly „omluvit“. Co se mi ale vůbec nelíbí je trend v prvních dvou měsících – který nedává, upřímně řečeno, žádný smysl. Jak to, že je počet navrátilců v říjnu vyšší než v listopadu, nota bene když v říjnu šly do pole mimořádně slabé, v listopadu naopak mimořádně silné pochodové formace? Navíc říjnový počet se zcela vymyká ve srovnání s původním odhadem (jako jediný je vyšší než jeho horní hranice – a ne o málo). Tady něco nesedí. Nejradši bych data „opravil“ tím, že bych z října 15 000 navrátilců přesunul do listopadu 😉

Otázka 5: Dá se nějak vysvětlit ten divný poměr mezi říjnem a listopadem?

Nelogický poměr mezi říjnovým a listopadovým počtem navrátilců nás přivádí k jednomu zásadnímu problému, který celou tuto statistiku doprovází: Všechna čísla jsou rozpočítávána po kalendářních měsících. Jenže dynamika války nerespektovala kalendář

• první velká masa raněných/nemocných přišla do nemocnic na konci srpna a začátku září
• druhá velká masa pak ve druhé polovině října a začátku listopadu
• třetí velká skupina pak ve druhé polovině listopadu a první polovině prosince

Pochodové formace pak odcházely do pole také v nestejných intervalech:

• zářijové kolem 20.9.
• říjnové na konci měsíce
• listopadové na konci měsíce a zčásti na začátku prosince
• prosincové podobně na přelomu prosince a ledna.

Intervaly, které měli ranění/nemocní „k dispozici“, aby se stihli vyléčit do následujícího (nebo dalšího, nebo ještě dalšího…) pochodového praporu, tedy nejsou stejné.

A právě tato skutečnost by možná mohla vysvětlovat ten výkyv v říjnových číslech: na konci října mohlo být uzdraveno větší procento raněných/nemocných z těch, co přišli do nemocnic na přelomu srpna a září, než na konci listopadu z těch, kteří přišli do nemocnic až ve druhé polovině října.

Závěr:

Z OULK 2 víme (jak řečeno minule), že do konce roku 1914 mělo být v zázemí 200 000 rekonvalescentů. Z nové tabulky pak dostáváme – pokud čísla vynásobíme 1,5x, abychom dostali údaje pro celé vojsko, a bereme v potaz celkový počet navrátilců v lednu (protože ti museli být uzdraveni do prosince) – přesně tento počet. To se zdá být druhým nezávislým potvrzením tohoto údaje.

Pokud bychom tedy přijali jeho správnost, můžeme hodit do koše ten poslední odhad z minulého příspěvku, který docházel k celkové sumě mnohem vyšší (289 000) a musíme zůstat u prvního odhadu (který dochází k celkové sumě 218 000) – tedy u spodní hranice výše uvedených intervalů, což koneckonců také lépe odpovídá nové tabulce. Tento odhad, počítající s rozložením podílu vyléčených v prvních čtyřech měsících ve výši 20-15-10-5 %, však postuluje, že třetina ze všech zraněných/nemocných v nemocnicích trávila více než 4 měsíce – což jsem minule prohlásil za nemožné. Nová tabulka, kterou jsem nyní objevil, však přesně toto naznačuje. Počty navrátilců jsou prostě nižší, než by odpovídalo rychlejšímu uzdravování hospitalizovaných, a pokud jsou tedy správné, není jiného vysvětlení, než že rozložení doby pobytu v nemocnicích bylo více „roztažené“, než jsem předpokládal.