Přeskočit na obsah

Kolik vojáků zůstalo v zázemí po mobilizaci R-U armády? II

Minule jsem dospěl k tomu, že skutečný počet vojáků, kteří zůstali v zázemí po mobilizaci a odchodu armád do pole A ZÁROVEŃ byli využitelné k doplňování ztrát jednotek v poli činil jen zhruba 600 000 (z celkového zhruba milionu mužů, kteří byli mobilizováni, ale nebyli odesláni ihned do pole). Ten výsledek je velmi jistý, ale nedokázal jsem si tehdy vysvětlit, kam se těch skoro 400 000 mužů podělo, resp. co dělali, když nebyli schopni odeslání do pole. A na tuto otázku si konečně odpovíme v tomto příspěvku.

Úplně heslovitá odpověď je jednoduchá: domobrana!

Rakousko-uherská armáda po všeobecné mobilizaci čítala 3,25 milionu vojáků (a asi 100 000 důstojníků k tomu; dále budeme počítat jen vojáky) (zdroj: OULK 2, tabulka 1). Tento počet však musíme rozdělit na dvě (resp. tři) kategorie:

  • Záložníci jednotek společné armády a obou zeměbran
  • Domobranci
  • Předčasně povolaný odvodní ročník 1914

Toto rozdělení je významné především proto, že pochodové formace byly posílány pouze k jednotkám společné armády a zeměbrany – nikoliv k domobraně. Tedy pouze první skupina byla k dispozici k zařazení do pochodových formací ihned, třetí skupina (mladí muži co dosud neprošli vojenským výcvikem) pak až po absolvování aspoň základního výcviku, nejdříve tedy za dva měsíce – ale druhá skupina (domobranci) vůbec. (Ve skutečnosti proběhl pokus o vyslání pochodových formací k domobraneckým jednotkám až na konci roku 1914, a v podstatě neuspěl, protože většina domobraneckých jednotek byla následně rozpuštěna pro nedostatek mužů, kteří by je mohli doplňovat)

Pojďme si tedy kvantifikovat, kolik bylo mezi povolanými domobranců. Domobranci byli muži posledních 9 ročníků (zpravidla 33-42 let věku) z celkem 22 povolaných (včetně aktivně sloužících a předčasně povolaného ročníku 1914). To je přes 40 %! Vzhledem k úbytku způsobilých záložníků s věkem, který se tabulkově počítal jako 4 % každý rok, to je ve skutečnosti o něco méně – okolo 30 %. V absolutních číslech mi to vychází na 950 000 mužů.

Záložníků společné armády a zeměbrany máme tedy – společně s aktivně sloužícími, ale bez předčasně povolaných – 2,05 milionu; předčasně povolaný odvodní ročník 1914 (který byl k dispozici pro pochodové formace až v listopadu) čítal pak necelých 0,25 milionu mužů. Zároveň víme, že do pole bylo vysláno společnou armádou a oběma zeměbranami celkem 1,7 milionu mužů (zdroj: Klose); z těch nám tedy v zázemí zbylo jen 350 000 mužů, kteří byli k dispozici pro první pochodové formace (fakticky musely pokrýt září a říjen). Kromě nich máme 250 000 předčasně povolaných, kteří budou k dispozici od listopadu. A k tomu necelých 400 000 domobranců, kteří však do pochodových formací zařazování nebudou. (Jak jich z celkově 950 000 povolaných zbylo právě 400 000, to je trochu složitější téma na samostatný příspěvek.)

A to je přesně těch 400 000 mužů, kteří činí rozdíl mezi celkovým milionem povolaných vojáků zůstavších po mobilizaci v zázemí, a zhruba 600 000 mužů reálně k dispozici pro pochodové formace.

A skutečně – první dvě pochodové formace (září a říjen) tvořilo dohromady asi 300 000 mužů. Z toho jen první (zářijová) série naplnila tabulkové plné stavy (necelých 200 000 mužů), druhá (říjnová) série pak byla významně slabší – tvořilo ji jen necelých 120 000 mužů. A to bylo dáno právě tím, že v zázemí už nebyl dostatek záložníků k sestavení kompletní série pochodových formací. Jelikož počet záložníků nebyl mezi jednotky rozdělen rovnoměrně, ve skutečnosti je prostě vyslaly jen některé pluky/prapory (necelá polovina ze všech) (zdroj: AOK, Kt. 1).

A v listopadu pak odcházely do pole pochodové formace tvořené muži předčasně povolaného odvodního ročníku 1914. Těch bylo, jak už víme, 250 000 – a skutečně listopadové pochodové formace čítaly (společně s rekonvalescenty, kteří do nich byli také zařazeni) téměř 300 000 mužů (a byly tak o polovinu silnější než tabulkově být měly). Tímto rozhodnutím sice AOK dorovnalo říjnový výpadek, ale zároveň vypotřebovalo už všechny muže povolané při všeobecné mobilizaci a už na přelomu let 1914 a 1915 muselo na frontu posílat první z mužů povolaných až při dodatečných odvodech

Tím se tedy vysvětluje rozdíl mezi celkovým počtem povolaných, kteří zůstali po začátku války v zázemí (zhruba 1 000 000 mužů) a reálným počtem, který byl k dispozici pro pochodové formace odesílané do pole k nahrazování ztrát jednotek (zhruba 600 000 mužů) – zbylých 400 000 totiž tvořili domobranci.

1 komentář na “Kolik vojáků zůstalo v zázemí po mobilizaci R-U armády? II”

  1. Pingback: Využití domobrany po mobilizaci – Velká válka 1914–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1918

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *